Mníšek pod Brdy

"Přihnala se veliká vichřice a nad zámkem se objevil sám kníže pekel"

Pověst o tom, proč má zámek jen tři věže

Historie zámku v Mníšku pod Brdy se začíná psát koncem 13. století. Dle archeologických nálezů zde v té době existoval malý hrádek. Zmínka o hradu, respektive tvrzi, první písemná, pochází z roku 1348 a najdeme jí v Majestas Carolina, kde je zařazena mezi méně významná zboží české koruny, která smějí být dávána do zástavy na maximálně 10 let.

Zámek na starším vyobrazení (zdroj: www.pacifikem.cz )

 období let 1487 - 1622 je v majetku Vratislavů z Mitrovic. V roce 1639 ho vyplenila švédská vojska a zámek poté zchátral. V roce 1655 se majitelem stává Servác Engel z Engelsflussu. Ten nechává zbytky tvrze zbořit a na jejím místě nechává postavit v letech 1656 - 1672 nový výstavný raně barokní zámek.

Ve druhé polovině 18. století, v době kdy zámek vlastnili Umwerthové, byl drobně upravován. Po smrti Ignáce Umwertha zámek přechází do rukou Pachtů z Rájova. Ti ovšem měly mezi sebou spory, a tak do roku 1838 se o zámek starali úředníci zemských desek. V roce 1848 zámek vyhořel.

Pohled od vstupu

V roce 1909 zámek získal Theodorich Kast z Ebelsbergu, který ho nechal v letech 1910 - 1911 zrekonstruovat. V roce 1945 byl zámek vyplněn a následně zkonfiskován. O rok později se dostává do správy ministerstva vnitra. Ministerstvo zde ukládalo významné a politicky citlivé archivní fondy. V roce 2000 je zámek vyklizen a byl postoupen Národnímu památkovému ústavu, který ho postupně zrekonstruoval a 1.7.2006 je zámek oficiálně zpřístupněn veřejnosti.

Pohled ze zámeckých zahrad

Zámek je čtyřkřídlá dvoupatrová budova, která má tří šestiboké věže v nárožích. Nádvoří zámku má čtvercový půdorys a severní nádvorní křídlo je otevřeno arkádou. Hlavní vstup je raně barokní.V severovýchodní nárožní věži je umístěna zámecká kaple sv. Serváce.

Zámek při pohledu z poutního areálu Skalka

Při pohledu na zámek se nabízí otázka "Proč má tři věže?" Pověst vypráví o tom, že původně měl čtyři věže, ale jednoho dne se přihnala velká vichřice. Po zemi se proháněl sám kníže pekel, náhle se ocitl nad zámkem, popadl jednu věž a letěl dál. V té době zvonili na Svaté Hoře v Příbrami klekání, pekelník se lekl a věž upustil. Reálnější verze je jednodušší. V době výstavby si Servác Engel, jakožto příslušník nižší šlechty, nemohl dovolit zámek se čtyřmi věžemi, protože by tím porušil dobové konvence.

A jak se sem dostaneme:

Město Mníšek leží u dálnice D4 vedoucí z Prahy směr Dobříš, Příbram. Zámek už při příjezdu nelze přehlédnout. K zámku se rovněž dostaneme po modré značce z Dobříše, zelené značce z Řevnice a rovněž zde prochází žlutá značka, která prochází např. obcemi Velká Lečice či Kytín.

Můj dodatek:

Zámek působí velmi dominantní a majestátním dojmem. Měl jsem možnost ho navštívit dvakrát. Poprvé v době, kdy byl uzavřen a postupně rekonstruován a podruhé v době nedávné. Rozdíl byl obrovský. Je vidět, že zde proběhlo hodně změn k lepšímu a tak nezbývá než jen opravdu návštěvu doporučit. Nebudete litovat.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zamek_Mnisek_pod_Brdy/

Oficiální stránky zámku:

https://www.zamek-mnisek.cz/cs

Turistická známka:

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mnisek-pod-brdy-c513

Viereckschanze u Mšeckých Žehrovic

"Plastika hlavy je světovým unikátem"

Výjimečný nález

V okolí malé vesničky Mšecké Žehrovice bylo osídlení již ve starší době kamenné. Nejvýznamnější nálezy souvisejí se zdejším látenským sídlištěm. Je zde prokázána existence několika polozemnic obdélníkového tvaru.

Celkový pohled na místa, kde se rozkládalo hradiště

Opravdu ale ten nejvýznamnější nález pochází z tzv. Viereckschanze - čtyřúhelníkový valový areál. Ten se sestává ze dvou čtvercových částí 100 x 100 metrů. Části byli vymezené ohrazením, které tvořilo sypaný val s vnějším příkopem. V jedné částí valového areálu byl situován velký povrchový dům neobvyklé konstrukce. Ve druhé části byly zahloubené chaty běžného typu, zásobní jáma na obilí a vnější ohniště.

Celkový pohled na místo nálezu s informační cedulí

Historie zdejšího nálezu - kamenné hlavy keltského heroa - se datuje 19.květnem 1943. Nález proběhl v malé pískovně. Byla rozbitá na více dílů. Nálezce odhadl, že nález je výjimečný, a tak přizval k objevu pracovníky Národního muzea. Do muzea byla převezena v utajení.

Hlava kelta v Národním muzeu

Plastika je vysoká zhruba 25 centimetrů a zobrazuje vysoce postavenou keltskou osobu. Na krku je zřetelně vyobrazen nákrčník, což byl typický keltský šperk. Svým provedením i zachovalostí představuje plastika hlavy světový unikát.

A jak se sem dostaneme?

Hradiště se nachází na červené značce mezi Novým Strašecím a Mšeckými Žehrovicemi. Na jeho existenci nás upozorní dva panely naučné stezky Novostrašecko.

Můj dodatek:

Od hradiště jsem čekal trochu více, ale i tak je to pěkný kus přírody. Nachází se v nepřístupné oboře Libeň. Samotnou hlavu jsem viděl v Národním muzeu a byl jsem opravdu uchvácen. Opravdový unikát.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Viereckschanze_u_Mseckych_Zehrovic

Liběhrad

"Místo tak libé, že služebnice požádaly svojí kněžnu, aby zde nechala vystavět hrad"

Podle pověsti hrad založila kněžna Libuše

Vznik hradu Liběhrad se vztahuje zřejmě do 13. nebo 14. století. První písemnou zmínku o něm však nacházíme až v roce 1532. Zakladatelem mohl být Zbraslavský klášter, který ho mohl využít jako ochranu svého zdejšího panství. Od roku 1541 je uváděn jako zřícenina.

Staré vyobrazení ostrohu s hradem (zdroj: www.hrady-zriceniny.cz )

Významným pro hrad byla výstavba železnice. Původně měla trať vést kolem úpatí, ale povodeň v roce 1845 ukázala, že musí být vedena výše. Skála byla nakonec vylámána, a tím pádem byla zničena drtivá většina hradních zdí. Dodnes se z něj tak dochovaly jen nepatrné zbytky.

Nejvýraznější pozůstatky hradu

Jednalo se o malý, jednodílný hrad. Od řeky ho chránil příkrý sráz. Na jihovýchodní straně se dochovala malá část pravoúhlého nároží hradby. Zástavba hradu se dochovala jen v terénních náznacích. Severovýchodní část hradu byla odtěžena a jediným zbytkem po této části je malý fragment zdiva na okraji srázu.

Výhled z hradu

A jak se sem dostaneme?

Kolem hradu a ani na hrad nevede žádná značka. Výchozím místem může být nádraží Libčice nad Vltavou. Vydáme se ulicí "K Nádraží" na hlavní silnici a poté už půjdeme do kopce směrem na Kralupy nad Vltavou. Dojdeme až ke hřbitovu. Vydáme kolem něj podél okraje pole a dojdeme až na okraj ostrožny a zde se hrad nacházel.

Můj dodatek:

Od hradu jsem moc nečekal, pravdou je, že je takřka zaniklý, a tak jsem nehledal významné pozůstatky. Výhled z hradu je ale velice impozantní, jen si člověk musí dávat pozor, aby během kochání nespadl.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_XXVI_-_Libehrad/

Budyně nad Ohří

"Největším lákadlem muzea je vycpaný krokodýl, přivezený z Egypta"

Je zde již od 16. století

Předchůdcem dnešní stavby byl dřevěný hrad (dvorec), který byl v majetku českých králů. Král Přemysl Otakar I ho na počátku 12. století nechal přestavět v gotickém slohu. Roku 1316 hrad dobyl Jan Lucemburský a následně ho prodal (roku 1336) Zbyňkovi z Valdeka a Hazmburka. Právě za zdejší vlády Zajíců z Hazmburka doznal hrad a vlastně i celé panství svého největšího rozvoje.

Podoba hradu před přestavbou - rekonstrukcí (zdroj: www.libochovice.info )

Ve 2. polovině 15. století zde vzniká pozdně gotický hrad, který byl obehnán hradbami a vodním příkopem. Jan Zajíc se postavil na odpor králi Jiřímu z Poděbrad a dokonce podpořil vládu Matyáše Korvína. Proto netrvalo dlouho a hrad byl obklíčen, avšak Janu Zajíci se podařilo uprchnout.

Pohled skrz vstupní bránu

Kritickým byl rok 1551, v tomto roce na hradě došlo k výbuchu střelného prachu, což ho dost poškodilo. Ve 2. polovině 16. století ho nechává majitel Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka přestavět na renesanční zámek. Jan se však díky přestavbě silně zadlužil a celý komplex musel roku 1613 prodat Šternberkům.

Celkový pohled

Nový vlastník - Adam ze Šternberka - sloučil budyňské panství se sousedním panstvím libochovickým, a to znamenalo pouze jediné - úpadek hradu. Během třicetileté války byla celá Budyně, včetně hradu, dobývána a i vydrancována Sasy. Po této válce hrad sloužil již jen jako sídlo hejtmana a úředníků. V roce 1759 - během sedmileté války - při obléhání města Prusy byl hrad těžce poškozen požárem. V roce 1823 hrad definitivně ztrácí svojí podobu - je zbořeno východní a jižní palácové křídlo včetně věže.

Hradby

V rozmezí let 1900 - 1913 došlo k zásadní rekonstrukci, kterou umožnil nový vlastník - rod Herbersteinů. Po válce se hrad stává majetkem města. V podobě jak ho dnes známe, byl přebudován v 70. a 90. letech 20. století. 27. září 1994 je definitivně soudně přiznán městu Budyně nad Ohří.

V 20. let 20. století vzniká v prostorách hradu Jandovo muzeum. Muzeum vzniklo díky přispění mnoha cestovatelů a soukromých sbírek. Před rekonstrukcí roku 1975 bylo muzeum přestěhováno do depozitu a až roku 1997 se jej podařilo obnovit. Dnes se zde můžeme podívat na alchymistickou dílnu, která se nachází v prostorách, kde se za vlády Rudolfa II skutečně alchymie provozovala.

A jak se sem dostaneme?

Budyni nad Ohří najdeme mezi městy Roudnice nad Labem a Louny. Městem prochází červená značka, která začíná v Doksanech a končí až v Ústí nad Labem. Vede třeba přes Libochovice nebo Třebenice.

Můj dodatek:

Hrad je před městem schovaný za hradbami. Když projdete branou do areálu, tak se náhle ocitnete v jiném světě. Prostor kolem samotného hradu působí uklidňujícím dojmem, stejně i hrad. Je až těžko k uvěření, že je dochován jen z poloviny a vlastně dokonce málem zanikl.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Budyne_nad_Ohri

Turistická známka

http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/budyne-nad-ohri-c896

Kaple sv. Matouše

"V kostele sv. Matouše bylo uloženo tělo sv. Ludmily"

Jedna z pověstí

Vznik kaple sv. Matouše se datuje rokem 1727. Byla postavena na místě zbouraných domů, které stály před Černínským palácem. Kaple byla postavena v letech 1727 - 1732 podle návrhu F. M. Kaňky. Patrně vycházel podle svého dřívějšího projektu - oválné hřbitovní kaple u kostela sv. Prokopa ve Středoklukách. Jednalo se o poměrně velkou centrální stavbu na kruhovém půdorysu. Kaple byla v roce 1784 uzavřena a inventář byl převezen na černínská panství. V roce 1791 byla prodána na stavební materiál. Podle pověsti na tomto místě stál kostel sv. Matouše, který nechal vystavět Spytihněv.

Možná podoba kaple (zdroj: www.archeopraha.cz )

Během 30. letech 20. století byla plánována nová úprava rampy před Černínským palácem, a tím pádem zde probíhal archeologický průzkum. Při tomto průzkumu byly postupně odkryty základy kaple sv. Matouše, zbytky dvou starých domů a jeden starší hřbitov. 

Celkový pohled na místo, kde stála kaple

Při úpravě byly zakomponované zbytky kaple do nově vzniklé terasy. Na jejím jižním okraji byl v dlažbě schematicky vyznačen půdorys bývalé kaple.

Zvýrazněný půdorys 

A jak se sem dostaneme?

Kaple stála na pražském Loretánském náměstí, v prostoru před monumentálním Černínským palácem. Vodítkem při hledání je socha Eduarda Beneše. Jakmile budeme stát před ní, tak vlastně stojíme na kapli.

Můj dodatek:

Existence této stavby mi dlouhou dobu zůstávala neznámá. Několikrát jsem zde procházel aniž bych si čehokoliv všiml. Až když jsem na ní narazil na internetu, tak jsem sem při mém dalším putování zamířil. 

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zanikla_kaple_sv._Matouse_na_Loretanskem_namesti

Klášter benediktinek sv. Gabriela s kostelem Zvěstování Panně Marii

"Jde o jeden z nejzvláštnějších církevních areálů v Praze"

Jak po historické stránce, tak po architektonické

Zakladatelkou a mecenáškou stavby kostela sv. Gabriela byla hraběnka Gabriela Sweerts - Šporková. Stavba měla být první sídlem benediktinek beuronské kongregace v Praze. Klášter byl zasvěcen archandělu Gabrielovi. Sama hraběnka, hlavní mecenáška, zemřela ještě před započetím vlastní stavby. Základní kámen byl položen v roce 1888. Stavbu i výzdobu provedli příslušníci řádu beuronských benediktinů.

Celkový pohled (zdroj: www.slavnestavby.cz )

 Klášter, který byl vystavěn v pseudorománském stylu, projektovali řeholníci z Belgie. Kostel má délku 26 metrů a šířku 13 metrů a je tvořen dvěma loděmi. Součástí kostela je mohutná, 43 metrů vysoká věž. V hlavním vchodu je krásně zdobený portál. Dojem starobylosti podtrhují vysoko položená okna. Stavba je vysvěcena v roce 1891 a v roce 1899 sem přicházejí první benediktinky. 

Architektonické pojetí, a hlavně umělecká výzdoba dělá z této stavby unikátní památku beuronského stylu. Tento styl byl zcela osobitý. Kostel i klášter je bohatě vyzdoben nástěnnými malbami. Na výzdobě se pracovalo až do roku 1917.

Kostel s mohutnou věží

Po rozpadu Rakouska - Uherska se u nás šířily protikatolické tendence. Zdejší benediktinky si našly nové sídlo v Rakousku a zdejší areál prodaly. Novým majitelem se stalo ministerstvo pošt a telekomunikací. Ovšem benediktinky daly podmínku, že kostel bude navždy užíván k bohoslužebným účelům. Česká pošta je i v dnešních dobách majitelem celého areálu. V současné době slouží v omezené míře církevní účelům jen kostel.

Budovy kláštera

A jak se sem dostaneme?

Areál najdeme v zadní části Kinského zahrady. Z náměstí Kinských se vydáme Holečkovou ulicí. Projdeme kolem letohrádku Kinských (budeme ho mít po pravé ruce) a přímo nad letohrádkem se areál nachází.

Můj dodatek:

K areálu jsem se dostal čistě náhodou, když jsem měl chvilku času. Velice mě překvapil svým vzhledem. Podobnou stavbu bych v Praze moc nečekal. Ještě bych se chtěl podívat do interiéru kostela, ale to si budu muset asi chvilku počkat. Je běžně nepřístupný a bývá přístupný jen při Dnech světového kulturního dědictví.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Klaster_benediktinek_sv._Gabriela_s_kostelem_Zvestovani_Panne_Marii

Kokořín

"Hrad z dálky působí jako koráb plující na moři lesů"

Toho faktu si všiml i Karel Hynek Mácha

První listinné zmínky o Kokořínu pochází z roku 1320, kdy ho získává Hynek Berka z Dubé. Pravděpodobně někdy v té době vzniká hrad. Během následujících staletí se zde vystřídalo mnoho šlechticů, ať už známých či neznámých (např. Klinštejnové či Hrzánové z Harasova). V roce 1426 hrad dobyla husitská vojska.

Hrad ještě coby zřícenina (zdroj: www.fotohistorie.cz )

V období 16. století hrad nevyhovoval nárokům na obývání a navíc byl ve špatném stavu. Po třicetileté válce zařadil mezi hrady, které nesměly být opravovány a stal se pustnoucím. Dle pověstí se hrad stal útočištěm obávaných loupežníků, v jejichž čele stal Petrovský z Petrovic.

Celkový pohled

V 19. století je z hradu už jen zřícenina, která okouzlovala umělce (např. Karla Hynka Máchu). V roce 1895 získal hrad Klub českých turistů a částečně ho zpřístupnil. V roce 1896 kupuje kokořínské panství a s hradem Václav Špaček. Ten za pomoci předních historiků té doby začal hrad v roce 1911 opravovat. Tu dokončil až jeho syn Jan v roce 1918, který původní koncepci doplnil i o funkci rodinného památníku. I když padly nějaké výtky, tak se jednalo o první kompletně pojatou záchranu středověké zříceniny v Čechách a její zpřístupnění. Po roce 1950 přešel hrad do majetku státu a v roce 2006 se dostal zpět do držení rodu Špačků.

Výhled z hradní věže

Dominantou hradu je 38 metrů vysoká věž, která slouží jako vyhlídka. Hradní palác byl během rekonstrukce zvýšen o jedno patro. Nachází se zde památník Karla Hynka Máchy a je zde expozice českého romantického umění z 19. století.

Na hradním nádvoří

A jak se sem dostaneme?

Na hrad se dostaneme po červené značce z Mělníka nebo z Doks (přes Bezděz). Dále můžeme využít modrou značku, která začíná u hradu a vede přes ves Kokořín.

Můj dodatek:

Hrad Kokořín je krásný hrad v krásně zasazené krajině. Nejvíce jsem ocenil vyhlídku z věže. Ten pohled do lesů byl velice uklidňující. Jeden z hlavních cílů této oblasti. A pokud chcete hrad spatřit, tak jak je nejčastěji focen, tak se musíte vydat po modré značce po silnici směrem na obec Kokořín.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Kokorin

Turistická známka

http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kokorin-c205

Zámek Mšec

"Název Kornhauz je nejspíše odvozeninou staroněmeckého slova Kornhûs"

Možný původ jména, znamená sýpka či špýchar

Předchůdcem zámku je hrad Kornhauz. Jeho stavebníkem byl kolem roku 1361 nejspíše Albrecht z Kolovrat. Za jeho účast v odboji proti Václavovi IV je hrad buď v roce 1388 nebo 1390 dobyt a pobořen. Zůstává však i nadále v majetku Kolovratů až do roku 1526.

Celkový pohled na zámek

Zámecké sídlo je prvně zmiňováno v roce 1548. Lze předpokládat, že k dalším úpravám došlo již za nových majitelů - Štampachů. Této skutečnosti napovídá i dodnes zachovalý erb na zámku. K této přestavbě došlo nejspíše kolem roku 1613. Matyáš Štampach nechal zřídit při zámku kořennou i okrasnou zahradu. 

Pohled z parku

V roce 1662 přechází zámek do rukou Jana Adolfa Schwarzenberga. Za tohoto majitele byla v roce 1664 snesena věž, a v roce 1678 pak další část věže. Renesanční zámek byl postupně barokně upraven. V roce 1720 podal Pavel Ignác Bayer plány na velkolepou přestavbu, které však byly zamítnuty. O rok později předložil střízlivější variantu, která už prošla a úpravy byly zahájeny. V průběhu 18. století byl zámek ještě několikrát přestavován. V roce 1800 došlo k destrukci čtvrtého uzavírajícího křídla. Roku 1833 byl příkop u zámku změněn na okrasnou zahradu, současně proběhly i úpravy interiéru.

Pohled od opuštěného skladu obilí

V majetku rodu zůstal zámek až do roku 1945. V roce 1935 při výkopových pracích na nádvoří byly objeveny pozůstatky zdiva a uprostřed nádvoří byly základy okrouhlé věže. Po roce 1945 zde sídlilo mnoho institucí. V dnešní době zde sídlí základní a mateřská škola, tudíž je běžně nepřístupný.V roce 2011 proběhla první prohlídka zámku o kterou byl obrovský zámek. Zámek se pro veřejnost otevírá jednou ročně, většinou v průběhu měsíce června, prohlídka je spojena s historickou výstavou.

A jak se sem dostaneme?

Mšec se nachází mezi Řevničovem a Slaným. Zámek najdeme kousek od náměstí, stejně tak i park. Mšecí prochází modrá turistická značka vedoucí od nádraží Řevničov (začíná u Křivoklátu) a pokračuje přes Smečno či Kladno do Doks. Začíná zde žlutá značka, která vede přes obec Srbeč do obce Milý.

Můj dodatek:

Byť je zámek nepřístupný, velice mile mě překvapil svým vzhledem. Doslova svítil novotou. Procházka po volně přístupném zámeckém parku je uklidňující. Každopádně nutkání podívat se dovnitř mám, a tak zkusím nepropásnout prohlídku. Přesné datum se objeví na oficiálních stránkách městyse Mšec.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zamek_Kornhauz_-_Msec

Pražský semmering - Hlubočepské viadukty

"Stavba mostů proběhla v rekordním čase"

Obě stavby byly vybudovány během 17 měsíců

Hlubočepské viadukty nalezneme na železniční trati ze Smíchovského nádraží do Hostivic. Úsek ze Smíchova přes Žvahov do Jinonice je označován jako Pražský Semmering. Inspirací tomuto názvu je horská dráha Semmering v Rakousku,  který se nachází mezi Vídní a Štýrským Hradcem.

Viadukt v dobách největší slávy (zdroj: www.stary-web.zastarouprahu.cz )

Oba viadukty vznikly během budování tratě, a to konkrétně v období let 1870 - 1872. První vlak, nákladní, přejel přes viadukty 3. července 1872 a první osobní 16. září 1872. Protože u Hlubočep trať má velké stoupání, tak za pomocí mostů opisuje oblouk 180 stupňů a toto převýšení tak překonává.

Skála u severovýchodního viaduktu

Jihovýchodní (Dolní) viadukt

Viadukt má délku 115 metrů a výšku v rozmezí 23 - 25 metrů. Překlenuje Hlubočepskou ulici a železniční trať 173, která vede údolím. Most má sedm oblouků a částečně leží v oblouku. V blízkosti toho viaduktu se nachází přírodní památka Železniční zářez.

Jihovýchodní viadukt. U pilíře, který se na fotce úplně vlevo je pomník obětem druhé světové války

Severovýchodní (Horní) viadukt

Nachází se zhruba 500 metrů od jihovýchodního. Překlenuje Hlubočepskou ulici před začátkem Prokopského údolí, je tak pomyslnou branou do této části Prahy, a rovněž železniční trať 173. Viadukt má délku 92 metrů, výšku 20 metrů a tvoří jej pět oblouků.

Severovýchodní viadukt

Trať je i dnes stále využívána, byť už to není v takovém rozsahu. Kupříkladu ale při povodních, které Prahu zasáhly v roce 2002 se ukázaly jako velice potřebné. V dnešní době se zde můžete projet v rámci vyhlídkových jízd. Kdy a odkud vlak vyjíždí naleznete na tomto odkazu - http://www.kzc.cz/cz/Prazsky-motoracek 

A jak se sem dostaneme?

Oba mosty nalezneme v pražské čtvrti Hlubočepy. Sem se dostaneme například autobusem ze Smíchovského nádraží. U Severovýchodního viaduktu končí naučná stezka Údolím Dalejského potoka. Tuto stezku kopíruje zelená turistická značka, která poté pokračuje až na Zlíchov.

Můj dodatek:

Hlubočepské viadukty jsou fascinující stavbou. Dle mého názoru se jedná o nejhezčí mosty v Praze. Jízda vyhlídkovým vláčkem musí být pěkná, a byť jsem jí ještě nejel, určitě jí doporučuji.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Prazsky_Semmering

Spojovací uzel Studánka

"Speciálně střežený objekt, o jehož pravé funkci se spekulovalo"

Ani vojáci základní služby sídlící v sousedních kasárnách nevěděli o areálu skoro nic.

Vznik vojenského útvaru Unhošť - Čeperka se datuje rokem 1954,  jednalo se o 60. radiový prapor. V tomto období patřil Ministerstvu národní obrany. Rok 1972 je pro tento areál důležitý. Byly totiž dobudovány obslužné budovy a areál přešel pod "VI. správu Ministerstva vnitra - III. odbor", která se pracovala až do druhé poloviny 80. let. Onen III. odbor byl vojenskou kontrarozvědkou, která v té době byla součástí Státní bezpečnosti. V té době byl vybudován i elektrický plot a velice zesílena ostraha celého areálu.

Objekty u vrátnice

Koncem 80. let přechází areál po Ministerstvo národní obrany, které zde provozovalo vysílací středisko Generálního štábu. Středisko bylo řízeno z RPS Drahelčice a v případě potřeby by fungovalo pouze za branné pohotovosti státu. 

Jedna z pevnůstek

Od roku 1972 byla obrana areálu tvořena trojitým elektrickým plotem. Třetí plot - elektrický -  byl zapnut pouze za bojové pohotovosti. Uvnitř vnitřního areálu se nacházely čtyři železobetonové pevnůstky pro střelce, střílny pevnůstek mířily směrem k objektu.

Srdcem areálu je nadzemní železobetonový bunkr. Tvoří jej přízemí, kde je technologické zázemí, a patro, které celé slouží jako vysílací sál. Konstrukce odpovídá objektům z druhé světové války. Mě dva vstupy (dnes oba zavřené) a na střeše je konstrukce pro uchycení maskovacích sítí.

Dodnes dochovaná soustava plotů

Pokud bychom se dostali dovnitř bunkru, tak zde najdeme technologie, které odpovídají začátku 90. let. Což odpovídá modernizaci na konci 80. let. Jediné co se nemodernizovalo byla klimatizace, protože novodobá by se do objektu nevešla. V patře byly vysílací technologie, které bychom už ale nenašli. Armáda si je před opuštěním odvezla a zůstalo jen několik málo fragmentů.

Mohutný železobetonový bunkr

V období let 2000 - 2001 objekt spadal pod Základny komunikačních a informačních systémů AČR. V roce 2002 je ale jeho provoz definitivně ukončen. Několik let se řešil převod majetku, uvažovalo se i o vzniku muzea v hlavním objektu. Mezitím byl areál postupně devastován, bunkr byl zabezpečen. Do budoucna by pozemky měly sloužit jako stavební parcely.

Více informací, fotografie z vnitřku bunkru i jeho půdorys naleznete na tomto odkazu:

http://fortifikace.cz/radiove-vysilaci-stredisko-studanka-unhost/

A jak se sem dostaneme?

Bývalý vojenský areál se nachází nedaleko Unhoště. Z něj se vydáme směrem na Nouzov (Beroun), přejedeme malý mostek a doprava odbočuje značená silnice směrem na Poteplí. Z této silnice po pravé straně odbočuje panelová cesta, která je přehrazena závorou. Po této cestě se vydáme, a půjdeme až do míst, kde se cesta větví ve tvaru písmene "Y". Naše kroky povedou doleva a tato cesta nás dovede až k bývalé vrátnici.

Můj dodatek:

Procházet se po areálu, o kterém ještě nedávno pomalu nikdo nevěděl je až místy mrazivé. Stejně jako stanout před obrovským železobetonovým bunkrem. Stejně tak je až neuvěřitelné jak během pár let bývalý přísně tajný areál byl dokonale zdevastován.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Opustene_stavby_XXVII_-_Spojovaci_uzel_Studanka

Libeňský plynojem

"Libeňský plynojem je i významným uměleckým prvkem"

Mnoho různých umělců si jej vybralo pro svoji tvorbu 

Vznik plynojemu v Libni se datuje rokem 1932. Na jeho vzniku se podílelo Vítkovické hutní těžařstvo a firma Českomoravská Kolben - Daněk, která zajišťovala strojní vybavení. Stavba sloužila Pražské obecní plynárně. Důvodem k výstavbě byl velmi rychle rostoucí průmysl v Libni, Karlína, Holešovic a Vysočan. Stávající plynárna v Michli už nestačila dodávat potřebné množství plynu.

Plynojem v době výstavby (zdroj: www.praha.eu )

Kulová stavba měla jedno prvenství. Jednalo se první kulový tlakový plynojem v českých zemích. V provozu byl poměrně krátce, pouhých třináct let. Ke konci druhé světové války, během květnové revoluce, byla téměř vypuštěná koule zasažena několika průstřely. Plynojem byl opraven, ale svému účelu již nesloužil. V roce 1949 byl předán Výzkumnému a zkušebnímu leteckému ústavu. Původní přetlaková nádoba byla přeměněna na podtlakovou nádrž pro aerodynamický tunel. Jedná se dodnes o největší zařízení svého druhu na území bývalého Československa. Plynojem byl ještě několikrát modernizován, avšak i nadále slouží Výzkumnému ústavu.

Celkový pohled

V dnešní době již není plynojem tolik výraznou stavbou jako v minulosti. V době výstavby byl vrchol na kterém stojí, pouze zatravněný. Během 60. let 20. století zde byly vysazeny topoly. Údajně se jednalo o záměrné zakrytí stavby, v té době byla i natřena tmavě zelenou barvou.

Koule

Plynojem je samozřejmě veřejnosti nepřístupný, avšak během pár vybraných dní v roce je celý areál přístupný. Prvně zpřístupněn byl v září 2007. Od 2. listopadu 2006 je navíc chráněn jako kulturní památka, jejíž název je "Bývalý plynojem Pražské obecní plynárny v Praze 8 - Libni".

A jak se sem dostaneme?

Úplně nejlepší přístup je od metra Palmovka. Vydáme se ulicí "Zenklova" nahoru, směrem na Žižkov, přejdeme ulici "Sokolovská". Plynojem je již přímo nad námi. Směrem k Vysočanům odbočuje za parčíkem ulice "Ke kouli", tou se vydáme a jakmile půjde odbočit doprava, odbočíme a dojdeme přímo k plynojemu.

Můj dodatek:

Plynojem i dnes působí velice impozantně. Je velice zajímavé stát pod tou ohromnou koulí. Pokud budete mít možnost navštívit toto místo v rámci dne otevřených dveří, určitě neváhejte.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Open_House_IV_-_Libensky_Plynojem/

Hřbitov Hradčanské dělostřelecké posádky - Hřbitov v hradbách

"Zajímavý, avšak neznámý vojenský hřbitov"

O tomto hřbitově neví ani řada místních

Vznik vojenského hřbitova se datuje rokem 1786 a Josefínskými reformami. V té době skončilo pohřbívání kolem kostelů a začaly se zakládat hřbitovy mimo městské hradby.

Část hradeb, kde je nejvíce dochovaných náhrobků

Hřbitov založený na rozhraní Hradčan a Střešovic sloužil převážně pro posádku pražského dělostřeleckého pluku. Vznikl těsně pod hradbami barokního opevnění a desátého bastionu. Zrušen byl v roce 1906. Prostory byly postupně zanášeny spadaným listím a splavovanou zeminou z okolního svahu. Nebyl nijak udržovaný, avšak ještě v polovině 30. let 20. století byl poměrně zachovalý.

Na další hradbě už náhrobků značně ubylo

Osudovou, ba přímo smrtelnou, ránu mu zasadili až zahrádkáři. Právě oni postupně posunovali svoje záhonky blíž a blíž k pevnostní zdi. Nenávratně zmizely umělecky hodnotné plastiky z dílen pražských Platzerů či společný hrob pruských granátníků zabitých při náhodném výbuchu střeliva. Avšak až do druhé světové války byl v relativně dobrém stavu. Poté už začal chátrat. Desky zmizely, volně stojící náhrobky také. I když značně zdevastován, je od 1. ledna 1987 chráněn jako kulturní památka.

Dvojce zajímavých náhrobků

Dnes tu najdeme zhruba 40 náhrobků, které jsou všechny z počátku 19. století. Dále tu najdeme dva drobné pozůstatky volně stojících náhrobků. Seznam pohřbených na hřbitově lze nalézt na tomto odkazu - http://bohtrnk.sweb.cz/zz-vystrizky/voj-hrbitov-hradcany.pdf . Nejhonosnější dochovaný náhrobek patří generálovi Wenzelu Schilkemu, rytíři z Blumenfeldu. Erb na náhrobku je vytesán vzhůru nohama jako znamení, že generál byl posledním svého rodu. Tento hrob má i vcelku nedávnou minulost. Během druhé světové války hrob využíval jako mrtvou schránku štábní kapitán Václav Morávek. Pravě zde mu nechával tajné informace agent A-54 alias Paul Thümmel. Mezi pohřbenými najdeme i generálmajora Josefa Jüttnera, který na základě trigonometrické sítě vytvořil v roce 1816 první přesný plán Prahy v měřítku 1:4320.

Hrobka Wenzela Schilkeho, rytíře z Blumenfeldu

A jak se sem dostaneme:

Vojenský hřbitov se nachází v parku Maxe van der Stoela. Tam se dostaneme, když pojedeme či půjdeme z Loretánského náměstí ulicí Keplerova, poté odbočíme do ulice Hládkov, a pak kolem hradeb do parku, zde už budeme místy vidět nějaké náhrobky. A až půjdeme kolem rybníka, tak v hradbách máme nejvíce náhrobků. Z druhé strany ulicí Patočkova, kolem muzea MHD, a kolem hradeb dolů a uvidíme už náhrobky.

Můj dodatek:

Kolem tohoto místa jsem řadu let jezdil a až teprve v roce 2014 jsem sešel do parku a byl jsem mile překvapen. Pravdou je, že si nedovedu už představit jak to zde vypadalo, když hřbitov byl plný a žádný náhrobek nebyl poničen či ztracen.

Odkaz na fotoalba na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hrbitov_hradcanske_delostrecke_posadky_-_Hrbitov_v_hradbach

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hrbitov_Hradcanske_delostrelecke_posadky/

Kratochvílova rozhledna

"Elegantní betonová kráska"

Rozhledna je postavena z celkem netradičního materiálu

Návrh na vznik rozhledny v Roudnici nad Labem vznikl v roce 1934. Iniciátorem betonové stavby byla Rolnická záložna Podřipská, a po zakladateli záložny - Václavu Kratochvílovi - získala i své jméno. Jeho osobnost připomíná i plastika v průčelí rozhledny.

Elegantní rozhledna

První návštěvníci se z věže mohli rozhlédnout 11. října 1935. K lepší orientaci sloužily rytiny na ochozu věže znázorňující význačná místa a hory, která byla viditelná z rozhledny. V roce 2005 prošla věž celkovou rekonstrukcí a navíc se na ochoz vrátily zpět rytiny, které před tím vzaly za své. Ovšem ani tyto rytiny se nepodařilo dlouho chránit před vandaly. Poslední úpravy byly provedeny v roce 2014.

Točité schodiště

Výhled je značně omezen jižním a východním směrem, kde je zastíněn stromy. Ovšem severním směrem můžete v plné kráse obdivovat vrcholky Českého Středohoří a samotné město Roudnice.

Výhled na Roudnický zámek a vrch Sedlo

A jak se sem dostaneme?

Rozhlednu najdeme v městských sadech v Roudnici. Z hlavního náměstí se můžeme vydat po modré turistické značce, která Vás dále dovede až na horu Říp.

Můj dodatek:

Rozhledna je velice krásná, zajímavě řešená. Výhled i přes vzrostlé stromy je fascinující. Jediným kazem jsou malůvky rádoby umělců.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Rozhledny_XVII_-_Kratochvilova_rozhledna/

Veleslavín

"Zámek, který jako mnohé další v Praze, je nepřístupný"

Slouží jako zdravotnické zařízení

Vznik dnešního zámku je datován do první poloviny 18. století. Nechala jej vystavět tehdejší majitelka panství šlechtična Oestérenová. Během pruského obléhání Prahy zde údajně bydlel pruský král Fridrich II.

Zámek v roce 1988 (zdroj: www.soupispamatek.cz )

Na konci 19. století byly zbourány hospodářské budovy a v roce 1912 byl zámek rozšířen o krátká novobarokní křídla. V roce 1910 bylo v prostorách zámku zřízeno plicní sanatorium. Během druhé světové války zde sídlil Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren (Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu). 

Zámek přes vrátnici

Roku 1946 požádal Viktor Kosák o neúspěšné navrácení majetku. Nakonec byl v roce 1951 převeden na Československý stát. V areálu poté sídlila pneumologická klinika, která byla přemístěna do Fakultní nemocnice Motol. V současné době zde sídlí soukromá klinika Canadian Medical Care, která poskytuje široké služby v oblasti zdravotnictví.

Zámek v pohledu z ulice

A jak se sem dostaneme?

Ideálním výchozím místem je "Nádraží Veleslavín". Z něj se vydáme nahoru přes koleje ulicí Veleslavínská. A ta Vás dovede přímo k nenápadnému zámečku.

Můj dodatek:

Zámeček je opravdu nenápadná stavba, a kdo nezná tuto část, tak kolem něj jen tak projedeme. Já osobně jsem ho navštívil jen z dlouhé chvíle, protože mi ujel autobus.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zamek_Veleslavin/