Hrad Zvíkov

"Zvíkov, král českých hradů"

Toto vyřkl August Sedláček o hradu

Středověký hrad na místě keltského oppida vznikl v 1. polovině 13. století. Jeho zakladate lem byl nejspíše Přemysl Otakar I. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1234. Postupem času změnil majitele. Až Karel IV hrad znovu vykoupil a zařadil jej mezi zeměpanské hrady, které nesměly být zastavovány. Roku 1429 se ho pokusili - neúspěšně - dobýt kališníci. V polovině 16. století došlo k jeho renesanční přestavbě. Na počátku třicetileté války se Zvíkov stal posledním opěrným místem protestantů v jižních Čechách. Od podzimu 1621 se tu udatně bránila stavovská posádka. Obležení skončilo 22.7.1622, kdy si obránci vymínili svobodný odchod. Hrad byl pak vyrabován a zpustošen. Majitel, který jej pak získal, musel přistoupit k nákladné opravě. Jeho sláva už nebyla však taková. Objekty se využívaly k hospodářským účelům a postupně chátraly. Naposledy byl opraven po požáru v roce 1751. Během 19. století se dá už hovořit o zřícenině. Před zkázou ho zachránila až důkladná rekonstrukce provedená Schwarzenberky. Naposledy byl hrad opravován v letech 1970 - 80, a to v souvislosti stavby Orlické přehrady. Pravdou je, že přehrada učinila Zvíkov romantický, avšak díky tomu jsme přišly o opevněné podhradí se dvěma branami či kostel sv. Mikuláše.

Hrad vysoko nad Vltavou (zdroj: www.hrad-zvikov.eu )

Nejstarší částí hradu je z největší pravděpodobností masivní čtvercová věž v nároží paláce nazvanou Hlízová. Ve stejné době jako věž (1. polovina 13. století) vznikla i spodní část palácového křídla pod dnešní kapli. Ze 3. čtvrtiny 13. století pochází vnější opevnění. Nároží na severu zpevňovaly poloválcové věže. Nejzranitelnější místo, při vstupní bráně, strážila velká okrouhlá věž s břitem. Hrad měl dvě brány. Píseckou či Hořejší - přes ní se do hradu vstupuje přes most dnes, a na severní straně Železná brána, kterou nejpozději od 14. století doplňovala Červená věž. 

Vstup do hradu

A jak se sem dostaneme?

Pěšky můžete zvolit zelenou značku z Písku, nebo po modré, která prochází i přes ves Oslov. Pokud jedete autem, tak za Čimelicemi odbočte směr Milevsko a jeďte do Zvíkovského podhradí. A nebo můžete ještě využít lodní dopravu po Orlické přehradě.

Můj dodatek:

Hrad Zvíkov není tak dominantní jako jiné hrady, avšak vše vynahrazuje svojí půvabností. Jeho zdi, které se zrcadlí ve vodách Vltavy a Otavy mají své kouzlo. Jen je škoda, že hradní věž není přístupná veřejnosti.

Odkazy na fotoalba na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hrad_Zvikov_I/

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hrad_Zvikov_II

Kestřanské tvrze

"Komplex, který nemá v naší republice obdoby"

Dvě tvrze a zámek, vše stojící, to jinde nenajdete.

Kestřany jsou malou vesničkou na jihu Čech, ve které najdeme zajímavý soubor, který u nás, ne-li na světě, nemá obdoby. Na jednom malém kousku nalezneme dvě tvrze a jeden zámek. Pojďme se projít historií těchto sídel.

Prvním známým držitelem panství byl Albert z Kestřan, který je zmiňován roku 1315. Jeho nástupci rozdělili vesnici na tři díly a každý měl svou vlastní tvrz.

Historická podoba Dolní tvrze (www.castles.cz)

Historická podoba Horní tvrze (zdroj: www.castles.cz)

 Nejstarší z panských sídel je tzv. Horní tvrz. Její jádro vzniklo ve 2. polovině 13. století. Během 14. a 15. století bylo jádro přestavěno a rozšířeno. Je obklopena příkopem, přes který vede most do gotické brány. V jednom z pokojů se dochovala původní křížová klenba se žebry z keramických tvárnic. Boční trakt obsahoval u tvrzí dost neobvyklou, pozdně gotickou kapli se sklípkovou klenbou, později změněnou na černou kuchyni.

Dnešní podoba Horní tvrze

Dolní tvrz, která se nedaleko té Horní, pochází ze začátku 15. století. A stejně jako sousední i tato bývala vodní. Jejím hlavním objektem je dvoupatrová obytná věž, která stojí uprostřed obdélného nádvoří.

Dolní tvrz

Na místě třetí tvrze vznikl roku 1651 na popud Františky Polyxeny Paarové raně barokní trojkřídlý zámek se salou terrenou v přízemí.

Zchátralý zámek čekající na obnovu

Během 20. století celý komplex - tvrze a zámek - potkal vcelku běžný osud. Byly využívány jako byty a jako sklady pro místní JZD. V 80. letech 20. století byly tvrze staticky zajištěny a začala jejich postupná rekonstrukce. Dnes jsou obě tvrze v relativně dobrém stavu a jsou přístupné. Jejich oprava postupně probíhá. Zámek si zatím na důkladnější opravu musí počkat.

A jak se sem dostaneme?

Autem jsou Kestřany krásně dostupné z Písku. Pěšky jsou dostupné do modré turistické značce z Písku. A nebo po žluté, která zde začíná (končí) a vede třeba přes Dobev či Čížovou.

Můj dodatek:

Na Kestřanských tvrzích je krásně vidět, že když se chce, tak jde všechno. Postupně se celý areál stává vyhledávanou atrakcí regionu. Velice rád se sem opět vrátím.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Historicky_areal_Kestranskych_tvrzi/ 

Litovice

"Výjimečná stavba, krásný doklad gotické architektury"

Doklad toho, že tvrz patří mezi nejlépe dochované u nás.

Prvním historicky doloženým majitelem je zmiňován Řehník z Litovic, a to roku 1266. Jeho syn, pražský biskup Jan IV z Dražic, tvrz v letech 1329 - 1343 goticky přestavěl. V této podobě tvrz prakticky dnes najdeme. A to z ní činí výjimečnou památku.

Přibližná gotická podoba tvrze (zdroj: http://www.hostivickahistorie.cz/letaky/Tvrz.pdf  ) 

První vyslovená zmínka o tvrzi (Ljutovice) pochází teprve z roku 1405.Během třicetileté války tvrz  zpustla a v druhé polovině 17. století byla opravena. Od 18. století je později přeměněna na sýpku.

Obdélná třípatrová budov s původně gotickými okny v severním a jižním průčelí. Na jihu se nachází přístavek točitého schodiště a pravoúhlý výstupek kaple. 

Tvrz bývá příležitostně přístupná.

Celkový pohled na tvrz

A jak se sem dostaneme?
Tvrz najdeme ve městě Hostivice. Za Hostivickým náměstím (za supermarketem Lidl) se dáme vlevo směrem Chýně a za Litovickým rybníkem, po pravé straně, se tvrz nachází.

Můj dodatek:
I když tvrz není běžně přístupná patří mezi krásné ukázky gotické architektury. Jako hlavní cíl určitě neobstojí. Lze jí ale spojit jako zastávku při nějakém výletu v této oblasti.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Tvrz_Litovice/

Orlík u Humpolce

"Za těch dob byl hrad na Orlíce již zříceninou, avšak skálopevné zdi jeho po dlouhý čas zkáze vzdorovaly"

Popis hradu z roku 1708

Počátky hradu sahají do poslední třetiny 14. století, a jeho vznik je dáván do spojitosti s blízkou důlní činností. První písemná zmínka, která by se mohla vztahovat k hradu, pochází k roku 1399. Přímo o hradu Orlík se výslovně hovoří v roce 1404, kdy je obléhán a dobyt Jindřichem z Rožmberka.

Původní hrad pánů z Dubé byl situován v jižní části dnešního komplexu. Na severní straně byl příkop s padacím mostem k vlastní bráně. Tato strana byla chráněna mohutnou hradní věží. Palác, ze kterého se chodilo do hradní věže, se rozkládal na jižní a západní straně a přiléhal k hradbám. Mezi bránu a palác byla přistavěna malá kaple.

Podoba hradu v 16. století (zdroj: http://pechacpetr.blog.cz/ )

 V letech 1420 - 1496 je hrad radikálně přestavěn. Stará ohradní zeď je nahrazena novou. Pozůstatky starého opevnění jsou doplněny o nové čtvercové bašty. V severovýchodní části původního předhradí je zbudována nová obytná budova. I vstup do hradu prodělal změnu - starší vstup je zazděn a nový je veden přes věžovou bránu. Z bašty u první brány vznikla hradní kuchyně.

Při prodeji v roce 1560 je hrad a poplužní dvůr pod hradem, uváděn již jako pustý. Je možné, že v té době podlehl nějaké nenadálé pohromě. Noví majitelé sídlo postupně obnovují.

Sídlo panství a samotné panstvo se postupně stěhuje na nedaleký zámek Herálec a Orlík postupně pustne. Během třicetileté války je pravděpodobně pobořen. V roce 1708 je hrad uváděn jako pustý, avšak s dobře zachovalými, ve kterých sídlí pouze myslivec.

Vstupní část hradu

Roku 1803 vzniká první zachovalé vyobrazení hradního komplexu před jeho devastací. 19. století je hrad katastrofa. V první polovině se zřítilo nároží hradní věže a později pod rukami dělníků mizí postupně hradní brány a hradby v okolí.

V roce 1911 hrozilo úplné zřícení věže, a tak na popud místních rodáků dochází k první konzervaci zdiva. Další zabezpečovací práce provádí Klub českých turistů v letech 1939 - 1941. Po roce 1945 se hrad stal centem mládežnických akcí a zábav. V sedmdesátých letech jsou však akce zakázány, z důvodu špatného stavu zdiva. O hrad se nikdo nestará a postupně pustne víc a víc. Mezi lety 1992 - 1996 probíhají nové stavební úpravy. Rok 1997 je pro hrad klíčový - je zpřístupněn veřejnosti. Během dalších let se podařilo dokončit opravy horního hradu a provést i zajištění většiny dolního hradu.

V roce 2014 hrad získal novou atrakci. Do hradní věže byla vsazena železná konstrukce a na hradě tak vznikla rozhledna.

Zbytky hradního paláce

A jak se sem dostaneme?

Možností je několik. Po modré turistické značce z Humpolce, nebo po žluté turistické značce z obce Rozkoš. A pokud se chcete i něco dozvědět, tak můžete využít Naučnou stezku Březina, vycházející z Humpolce.

Hradní věž, před úpravami na rozhlednu

Můj dodatek:

Hrad jsem navštívil v době, kdy z věže ještě nebyla rozhledna. Každopádně jsem od hradu moc neočekával. Avšak jsem byl mile překvapen. Hrad se dá doslova prolézt úplně celý. No, dokázal bych zde strávit hodně času. A je také krásně vidět z náměstí v Humpolci.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_I_-_Orlik_u_Humpolce/

Bouřňák

"Vrchol Stürmer pojmenujeme českým názvem Bouřňák"

Český název dal kopci Karel Lím.

Vrch Bouřňák se nachází ve východní části Krušných hor. Jeho nadmořská výška je 869 metrů, což z něj činí druhý nejvyšší vrchol Teplicka.

Na vrcholu se nachází horský hotel - chata Karla Líma. Chata byla založena roku 1928 a oficiálně byla otevřena roku 1930. Od roku 1975 je na hotelu pamětní deska Karla Líma. Karel Lím byl první českým lyžařem v Krušných horách a zasloužil se o stavbu první české chaty v Krušných horách.

Bouřňák v zimě nabízí šest sjezdovek. Z Mikulova vedou na vrchol dva vleky.

Na Bouřňáku rovněž najdeme přírodní památky Buky na Bouřňáku. Jedná se o větrem zdeformované buky a některé vzácné a chráněné rostliny. Podnebí je zde velmi studené a v zimě jsou zde výborné sněhové podmínky.

Kopec Bouřňák při pohledu od Mikulova

A jak se sem dostaneme?

Z Mikulova, který se nachází pod kopcem, se můžete vydat modré značce. Rovněž se můžete vydat po zelené z Nového Města, které se nachází mezi Mikulovem a Moldavou. A na Bouřňáku končí (nebo začíná) červená značka z Hrobu, která dále vede až do Duchcova.

Chata Karla Líma na vrcholu

Můj dodatek:

Od Mikulova působí hora dominantním dojmem, ale od Nového Města pro změnu jako nevelký kopeček. Každopádně z různých míst na vrcholu se nabízí krásné výhledy.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Vrch_Bournak/

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Dubí

"Místo, kde se Vám bude zdát, že jste se ocitli v Benátkách"

Kostel je postaven ve velice zajímavém stylu

Průčelí kostela

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie byl vybudován z prostředků veřejné sbírky. Stavba byla budována v letech 1896 - 1906 a byla a je považována za místně exotický příklad italské gotiky. Vše došlo tak daleko, že i stavební materiál byl dovezen z italských Benátek. Kostel byl vysvěcen 21. října 1906 a od té doby slouží církevním a kulturně společenským akcím. Má i jeden primát - je nejseverněji položenou stavbou benátské architektury.

Jako stavební materiál byl použit mramor a cihly. Stavba je trojlodní bazilika s převýšenou střední lodí a vysokou hranolovou věží. Průčelí je pruhované z červeného a bílého mramoru. Ve vysoké věži se nachází zvon z roku 1925 a v první patře věže je volně uložen malý litinový zvon z roku 1919.

Věž kostela

A jak se sem dostaneme?

Do Dubí se dostanete z Teplic, když pojedete směrem na Cínovec. A právě v tomto se nachází kostel. Na kruhovém objezdu, jedete směr Cínovec (ulice Ruská) a ke konci města (před lázněmi) se kostel nachází. Pokud jedete vlakem, tak z vlakové zastávky Dubí se vydáte po zelené značce a dojdete ke kostelu (značka prochází pár metrů od něj)

Můj dodatek:

Dubí mě jako město vůbec neoslovilo, takže jsem relativně vůbec nic neočekával. Možná to byla chyba. Kostelem jsem byl velmi překvapen, líbil se mi a dost. I okolí bylo příjemně upravené. Pokud se zde budete toulat, určitě si sem naplánujte zastávku.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Kostel_Neposkvrneneho_Poceti_Panny_Marie_v_Dubi/

Krkonošské boudy

"Krkonoše, ráj boud, chat a bud"

Krkonoše se řadí mezi pohoří mezi nejvyšším počtu chat

V Krkonoších jsme se už jednou toulali. Teď se zaměřím na chaty či boudy, které jsem já osobně navštívil. Chat je zde samozřejmě více.

Petrova bouda, neboli Petrovka

Vznik první boudy na dnešním místě se datuje rokem 1811. V letech 1886 - 1887 vznikl pod starou chalupou nový čtyřpodlažní objekt. Kolem roku 1901 byla stará bouda rozebrána a na jejím místě vznikl nový tří podlažní objekt. V letech 1925 - 29 se areál rozšiřoval - vznikla prosklená terasa, třetí ubytovací stavba a spojovací koridor mezi budovami. Po roce 1945 začalo období úpadku.

Pomalou likvidaci Petrovky nezastavilo ani prohlášení kulturní památky, to se stalo 4. 11. 1997. Pravděpodobně do 30. 9. 2007 Petrovka funguje, poté je uzavřena. Několikrát změnila ještě majitele, ale k ničemu to nevedlo. Začátek konce nastal 21. července 2011. To zde vypukl požár, který naštěstí byl drobný a neměl devastující účinky. Opravdová zkáza přišla 31. července 2011. Vznikl zde druhý požár, který zcela zničil chatu. Po různých peripetiích s obnovou či neobnovou se v lednu 2015 majitelé a památkáři dohodli na obnově. Uvidíme, kdy bude stát nová Petrovka.

Petrovka krátce před vyhořením

A jak se sem dostaneme?
Můžete buď po červené značce od Špindlerovy boudy, nebo po modré ze Špindlerova Mlýna a na rozcestí "U Dívčí lávky" pokračovat po žluté.

Můj dodatek:
Já osobně jsem měl vcelku štěstí, protože jsem chatu navštívil zhruba dva týdny před zničujícím požárem. Chata z dálky vypadala velice pěkně, avšak z blízkosti jsem cítil pocit zmaru.


Moravská bouda

První objekt pro návštěvníky hor zde vznikl v roce  1876. Součástí bylo i hospodářství - ustájení koní, několika kusů krav atd. Během druhé světové války bouda sloužila pro výcvik německého vojska. Po válce se zařadila pod správu hotelů a restaurací a využívána pro rekreace ROH. Po roce 1989 několikrát změnila majitele. Dnešní majitel - Martin Dvořák - vlastní boudu od roku 1994. Moravská bouda je jednou z mála krkonošských bud, který není zničena různými přestavbami.

Budova Moravské boudy

A jak se sem dostaneme?
K Moravské boudě se dostanete ze Špindlerova mlýn po modré značce, a u rozcestí "U Dívčí lávky" pokračujete po žluté.

Můj dodatek:
Pro mě osobně byla Moravská bouda velkým překvapením. Krásné prostředí, milá obsluha.


Brádlerovy boudy

První zmínka pochází z roku 1637, tím se řadí mezi nejstarší krkonošské boudy. Důvodem vzniku bud byly i velmi kvalitní louky vzniklé vykácením lesů - chov dobytka. V roce 1890 byl nově zařízený Hostinec u Velkého Šišáku, od roku 1925 nazývaný Brádlerova bouda. Roku 1912 bouda vyhořela, avšak ještě v témže roce byla znovu postavena. Počátkem šedesátých let dvacátého století byly přejmenovány na Fučíkovy boudy.

Brádlerovy boudy

A jak se sem dostaneme?

Po modré značce ze Špindlerova Mlýna, a u rozcestí "U Dívčího skoku" budeme pokračovat po zelené. Poté máme dvě možnosti. Buď u Medvědí boudy pokračovat po žluté. Nebo můžete jít dále po zelené a na rozcestí "Pod Martinovkou" odbočíte na modrou.

Můj dodatek:
Hlavní budova vypadá vcelku nenápadně. Navštívil jsem jí v době, kdy okolí bylo zpustošeno vichřicí. Takže kamkoliv se člověk podíval viděl zničený les.

Martinova bouda - Martinovka

Martinovka, jedna z nejstarších boud v Krkonoších, byla založena kolem roku 1642. Obnovena byla v roce 1795 jako významné středisko českého živlu v Krkonoších. Po různých přestavbách se Martinovka zachovala na místě Nové Martinovy boudy, ostatní budovy byly roku 1899 strženy.

Zajímavostí je, že se zde narodila a strávila část svého dětství tenistka Martina Navrátilová.

Martinovka a v pozadí Velký Šišák

A jak se sem dostaneme?

Po modré značce ze Špindlerova Mlýna, a u rozcestí "U Dívčího skoku" budeme pokračovat po zelené. Na rozcestí "Pod Martinovkou" se napojíte na modrou a dojdete až k ní.

Můj dodatek:
Martinovka na mě působila krásným dojmem. Chata na pozadí Velkého Šišáku se mi líbila už z dálky. I uvnitř, příjemná obsluha, prostředí, i občerstvení.

Labská bouda

Původní bouda vznikla v polovině 19. století. V letech 1878 - 79 byla hrabětem Harrachem přestavěna. Tato bouda byla v provozu až do roku 1965, kdy vyhořela.

O čtyři roky později byl položen základní kámen nové železobetonové panelové boudy. Slavnostní otevření proběhlo 15. listopadu 1975. Beton se však díky klimatickým podmínkám začal rozpadat, a tak v letech 1998 - 2004 došlo k rozsáhlé rekonstrukci.

V listopadu 2007 se objevila zpráva, že by se mohla bouda zlikvidovat. Bouda však nadále stojí a uvidíme co s ní dál bude. Uvažuje se o rekonstrukci. Jen aby nedopadla stejně jako Petrovka.

Moderní stavba Labské boudy

A jak se sem dostaneme?
Po červené značce přes Medvědín ze Špindlerova Mlýna. Nebo po modré ze Špindlerova Mlýna přes Labskou rokli.

Můj dodatek:

Z dálky mě moc neoslovila, nebudu to zakrývat. Při příchodu blíže rovněž. Avšak jsem byl překvapen příjemným personálem. Chata je díky blízkému prameni Labe hojně navštěvovaná. A právě při návštěvě Labského pramene jsem chatu viděl tak, jak se mi zalíbila.

Vosecká bouda

Bouda je doložena roku 1743 na Grauparově mapě. Roku 1790 byla bouda přestavěna a nazývala se Nová česká bouda. V roce 1830 byla bouda výrazně rozšířena. Vzhledem k tomu, že se nacházela mimo turistické trasy a orientovala se na budní hospodářství - proslulé bylo zdejší máslo a sýry. Roku 1901 nechal hrabě Harrach vybudovat turistickou stezky z Labské boudy, což zvýšilo jeho návštěvnost. Po válce byla bouda upravena a jako jedna z mála nebyla nikdy postižena požárem.

Vosecká bouda

A jak se sem dostaneme?
Po červené ze Špindlerova Mlýna, na Zlatém návrší odbočit na žlutou a na Labské boudě odbočit na zelenou, nebo po žluté z Rokytnice nad Jizerou.

Můj dodatek:

Díky mírné odlehlosti je chata méně navštěvovaná. Je však velkým překvapením. Už cesta tam nabízí krásné výhledy. Mimo jiné jsou vidět Harrachovské skokanské můstky.

Vrbatova bouda

Vrbatovu boudu najdeme na Zlatém návrší. Jméno má podle Václava Vrbaty, který 24. března 1913 v těchto místech obětoval svůj život pro svého přítele - Bohumila Hanče. Na blízkém vrcholku byla v roce 1925 vztyčena kamenná Mohyla Hanče a Vrbaty.

Samotná bouda slouží jen jako občerstvovací a stravovací zařízení. Vznik boudy se datuje rokem 1964.

Vrbatova Bouda

A jak se sem dostaneme?
Po červené ze Špindlerova Mlýna, nebo po žluté z Horních Míseček.

Můj dodatek:
Chata mě až tolik neoslovila. Za to mohyla Hanče a Vrbaty a zachovalé opevnění (řopíky) jsou jednoznačným zdejším lákadlem.

Tetřeví boudy
Horský hotel najdeme v samém středu Krkonošského parku. Objekty se postupně rekonstruují. Avšak jsou funkční. Od hotelu se nabízí krásná vyhlídka.

Horský hotel

A jak se sem dostaneme?
Po žluté z Černého dolu. Nebo po žluté z Dolního Dvora na rozcestí "Nad Dolním Dvorem", zde se napojíme na modrou a půjdeme až na rozcestí "Rejdiště" a zde odbočíme na žluté.

Můj dodatek:

Tetřeví boudy jsou vidět už z velké dálky. Očekával jsem od rozhledu mnoho, a taky že jo. Stejně překvapující byla cesta po žluté do Černého dolu. Krásná procházka s fascinujícími výhledy.

Luční bouda

Jedná se o nejstarší chatu na hřebenech Krkonoš. Již v roce 1625 zde bylo hospodářské stavení. Několikrát během své dlouhé historie vyhořela, avšak pokaždé byla obnovena. Roku 1914 byla dokončena nová velká bouda, která však po Mnichovské dohodě, 2. října 1938 vyhořela.

Za druhé světové válku chatu obnovil wehrmacht a využíval jí pro školení leteckých radistek. Postavena však byla jen menší část z plánovaného rozsahu. Po válce chatu využívala československá armáda.

Od listopadu 2002 byla chata uzavřena. Za 10,5 milionů boudu koupila společnost AEZZ, která jí opravila a 19. června 2004 její hlavní část zprovoznila.

Nejstarší bouda v Krkonoších

A jak se sem dostaneme?
Po červené značce - z jednoho směru od Špindlerova Mlýna, a druhý od chalupy Na Rozcestí. Nebo po modré z Pece pod Sněžkou přes Obří důl.

Můj dodatek:
Mohutná bouda na dohled od Sněžky. Nabízí se zde mnoho výhledů, jak do přírody, tak na chatu samotnou. Nedaleko, po červené, je památník obětem hor.

Výrovka

V 18. století zde vzniklo jednoduché přístřeší, které se stalo brzy vyhledávaným místem. Toto se však nelíbilo majiteli , který přístřeší na začátku 19. století nechal zboural. Později však znovu vzniklo. V roce 1926 zde vojáci postavili srub pro potřeby výcviku. Vedle srubu později vznikla Havlova bouda. Roku 1946 vyhořela Havlova bouda, ale díky rychlému zásahu byla zachráněna Výrovka. Ne však na dlouho, jelikož 6. února 1947 vyhořela i Výrovka. Již o rok později byla na místě Výrovky postavena provizorní bouda.

Dnešní bouda vznikla v letech 1988 - 1990.

Moderní chata Výrovka

A jak se sem dostaneme?
Po červené značce - z jednoho směru od Špindlerova Mlýna, a druhý od chalupy Na Rozcestí. Nebo po zelené ze Špindlerova Mlýna.

Můj dodatek:

Chata mě svým vzhledem moc neoslovila. Avšak velice vstřícný přístup pana majitele, který nás i přes dočasný výpadek (myslím, že byla porucha vody - červenec 2010) velice skvěle obsloužil.

Chalupa Na Rozcestí

Jedná se spíše o takový bufet. Leží na nejstarší stezce přes hřebeny (Slezská cesta). Bufet vznikl na počátku 20. století, konkrétně v roce 1934. V roce 1979 bufet vyhořel.

Pohled z červeně značené cesty na bufet

A jak se sem dostaneme?

Už z názvu je jasné, že chalupa je Na Rozcestí. Takže - po červené ze Špindlerova Mlýna, přes Luční boudu. Dále červená ze Strážného a červená z Janských Lázní (vede přes Kolínskou boudu či Liščí louku). Nebo po zelené ze Špindlerova Mlýna a z druhé strany z Pece pod Sněžkou.

Můj dodatek:
I přes příchod po zavírací době, jsme byli skvěle obslouženi i s jídlem. Jednoznačně skvělý přístup.

Dvorská bouda

Jedná se o nejvýše položenou chatu ze Zadních Rennerovek. Bouda sloužila jako rekreační středisko SONP Poldi. V nedávné minulosti, byla uzavřena a chátrala. Dnes se snad zdá, že se konečně zachránila a opět slouží pro návštěvníky.

Dvorská bouda

A jak se sem dostaneme?
Po červené ze Strážného.

Můj dodatek:
V době naší návštěvy byla chata prázdná. Smutný pohled, proto jsem i vcelku rád, že dnes již je plně funkční.

Chata Rozhled a Mařenka
Obě chaty jsou jedny z posledních roubených, zachovalých ve východních Krkonoších. Od obou chat je krásný výhled do vnitrozemí.

Chata Rozhled

A jak se sem dostaneme?
Po červené ze Strážného.

Můj dodatek:

Chaty v době příchodu byly již uzavřené, po zazvonění nám ochotnou majitelkou prodány nějaké ty suvenýry. Jednoznačně to nejlepší zde je ten výhled.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Krkonosske_boudy/

Krkonošský národní park

"Krkonoše - jedinečné navenek, přátelské uvnitř"

Motto rozvoje Krkonoš

Labský vodopád

Vznik Krkonošského národního parku se datuje 17. květnem 1963, čtyři roky po Karkonoskem Parku Narodowem, jehož vznik se datuje 16. lednem 1959.

V roce 1984 na generálním shromážděni IUCN v Madridu jsou Krkonoše zařazeny mezi 12 nejohroženějších Národních parků na světě. Roku 1986 bylo zřízeno ochranné pásmo o velikosti 18400 ha.

V roce 1991 je znovu vyhlášen Krkonošský národní park, který je rozdělen do tří zón. 

- přísná přírodní - zákaz vstupu mimo značené cesty

- řízená přírodní - zákaz vstupu mimo značené cesty

- okrajová - návštěvníci se většinou mohou volně pohybovat i po loukách a lesích

V roce 1992 jsou oba parky (polský a český) zařazeny do biosférické rezervace UNESCO.

Mohyla tragicky zesnulých Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší

Nejvyšším bodem parku je Sněžka (zároveň nejvyšší hora České republiky). Park se dělí na Vrchlabskou vrchovinu, Krkonošské rozsochy (oba na jihu) a Krkonošské hřbety na severu. Ve východní části parku se vyskytují také krasové jevy - Albeřické lomy.

A jak se sem dostanete?

Nástupních míst do našich nejvyšších hor je několik. Ideální je přímo z jejich středu - Pec pod Sněžkou nebo Špindlerův Mlýn. Z měst na okraji Krkonoš mohou jako "vstupní brána" sloužit např. Vrchlabí či Harrachov.

Nejvyšší hora - Sněžka

Můj dodatek:

Krásná příroda, krásné procházky...příroda Krkonoš je úchvatná a malebná v jakémkoliv ročním období. Já jsem Krkonoše navštívil vždy v létě, ale nepochybuji o tom, že i v zimě tu musí být krásně.

Odkaz na mé fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Krkonossky_narodni_park/

Panenský Týnec

"Trosky nedostavěné kláštera kypí pozitivní energií!"

Dle pověstí a mnoha lidí, areál silně pozitivní na lidského ducha a duši.

Impozantní zbytky kostela

Zdejší konvent byl nejspíše založen v roce 1280. V roce 1382 klášter vyhořel a řád klarisek přistoupil k jeho nové výstavbě, především kostela. Za husitských válek byla stavba kostela přerušena (rok 1410) a posléze v roce 1419 byl kostel poškozen.

Významným byl rok 1420, tehdy se sem z pražského Anežského kláštera přestěhovaly klarisky. Snahy o opravu areálu započaly v roce 1443, ovšem o čtyři roky později opět ustaly. Další škody utrpěl klášter za třicetileté války a v roce 1783 byl definitivně opuštěn.

Na čtvercovou trojlodní síň konventního chrámu navazuje dlouhý sedmiboký presbytář členěný čtyřmi pilíři. Na výstavbě nedokončeného kostela podílela huť Petra Parléře. Do jihovýchodního rohu lodí byla v roce 1744 vystavěna barokní zvonice.

Jak jsem psal výše, chrám stojí na silné léčivé pozitivní zóně, která má tvar kříže. Tato energie má schopnost odstraňovat depresivní nálady, přinášet optimismus, dobrou náladu a radost ze života.

A jak se sem dostanete?

Pokud jedete autem, tak po silnici R7, která spojuje Prahu a Chomutov, před Louny je značená odbočka.

Pohled na torzo kostela a zvonice

Můj dodatek:

Nebudu psát nic o tom, jak jsem zde cítil nějakou energii. Já jsem zde totiž vůbec nic necítil. Chrám je to ale velice impozantní a návštěvu jen doporučuji.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Panensky_Tynec/

Turistická známka:

http://www.turisticke-znamky.cz/znamky/panensky-tynec-c1254

Louny

"Louny, jest městem vyvoleným, jenž přežije zkázu světa"

V první fázi husitství se rozšířila pověst, že Louny a čtyři další města přečkají konec světa.

Kostel sv. Mikuláše

První zmínky o osadě nazývané Luna pochází ze 12. století. Osada byla založena při brodu přes řeku Ohři. V 60. letech 13. letech v blízkosti osady zakládá Přemysl Otakar II královské město. Vzhledem k tomu, že město leželo na cestě do Německa, tak měla velká část obyvatelstva německý původ. Během husitských válek se Louny spojily se Žatcem a Slaným a přidaly se na stranu husitů. V této době byly zničeny kláštery stojící ve městě. Třicetiletá válka znamenala pro město katastrofu, když bylo několikrát po sobě vydrancováno saskými a švédskými vojsky. Katastrofou bylo pro město rovněž 19. století. Došlo k rozsáhlým demolicím v historické části, kdy padla původní radnice, Pražská brána s téměř polovinou městského opevnění a renesanční domy.

Ve druhé polovině 19.století došlo k hospodářskému rozvoji Loun. 

Průmysl znovu posílil po roce 1945. V 70. letech 20. století došlo k demolici Žateckého předměstí a na jeho místě vzniklo panelové sídliště.

Zajímavosti města (vyjmenuji jen nějaké, hlavně ty co jsou zachyceny na fotografiích)

Kostel sv. Mikuláše

Jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. Postaven na místě původní svatyně, která shořela při velkém požáru 25. března 1517. Dílo bylo dokončeno roku 1538. Stavitelem byla huť královského architekta Benedikta Rejta. Na konci 19. století byl opraven. V současné době slouží věž chrámu (celková výška 60 metrů) k vyhlídkovým účelům

Žatecká brána

Jedná se o jedinou dochovanou bránu města, z roku 1500.V okolí lze najít zbytky hradeb a bašt

Muzeum

Muzeum sídlí v domě Sokolů z Mor poblíž Mírového náměstí

A jak se sem dostanete?

Louny leží na silnici R7, která spojuje Prahu s Chomutovem. Nebo po železnici, jezdí sem vlaky z Prahy, Chomutova, Rakovníka či Libochovic.

Žatecká brána

Můj dodatek:

Louny jsou krásným městem. Dominantní stavbou je kostel sv. Mikuláše. Jediné čeho můžeme litovat je likvidace hradeb a bran či Žateckého předměstí, ale myslim, že to na kráse rozhodně neubírá.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Louny/

Hradiště Butovice - Srnobog

"Na jednom vrchu, jenž Srnobog slove, proti Klukovu se položili a zdmi se odělali vysokými zdmi  ty zdi valy osypali"

Takto popisuje smyšlený pohanský hrad Srnobog kronikář Václav Hájek z Libočan.

Plocha hradiště

Hradiště je situováno na mohutné ostrožně, kterou obtéká ze tří stran Prokopský a Dalejský potok. 

První sídelní rozvoj je kladen do pozdní doby kamenné. Období řivnáčské kultury (kolem 3000 př. n. l.) je doloženo bohatými nálezy zlomků keramiky a kamenných nástrojů místní produkce.

Druhý rozkvět představuje slovanské osídlení s vrcholem v 9. století. Tehdy bylo vybudováno opevnění z kamene a hlíny po celém obvodu a dvě linie příčných valů, které jsou dodnes dobře patrné v terénu.

Jedná se o významnou archeologickou památku. V odborné literatuře je hradiště známé od roku 1884, archeologicky zkoumané je v roce 1964.

A jak se sem dostaneme?

Ze stanice metra "B" Jinonice vede žlutá turistická značka, kterou se kolem románského kostela v Jinonicích dostanete na začátek naučné stezky, která Vás provede a seznámí s hradištěm.

Výhled z hradiště, v popředí Hemrovy skály, v pozadí Nové Butovice

Můj dodatek:

Hradiště je příjemných místem, kde se v klidu projít, a vychutnat si pár skvělých výhledů po Praze, zároveň může posloužit jako nástupní místo do Prokopského a Dalejského údolí.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hradiste_Srnobog_-_Nove_Butovice/

Hradiště Libušín

"Vidím město veliké, jehož sláva se hvězd bude dotýkat."

Tuto větu, kterou vyřkla kněžna Libuše o budoucí slávě města Prahy, tradice umisťuje na bájné hradiště Libušín u Kladna. 

Kostelík sv. Jiří na hradišti Libušín

Vznik přemyslovského hradiště je datován do 9 století. Archeologický průzkum, který zde probíhal, objevil zbytky keramiky ze 6. - 7. století. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky nehrazené osady, která zde byla před hradištěm. Samotné hradiště plnilo svojí hlavní funkci v 10. a na počátku 11. století, poté postupně ztrácelo svůj význam.

V prostoru vnitřního hradiště existovala ve středověku osada s kostelíkem sv. Jiří. Pravě kostelík a hřbitov, který jej obklopuje se dochoval do dnešních dní. Kostel, který na hradišti dnes najdeme, je v jádru gotický a nejspíše navazuje na starší svatyni z 10. století.

Od května 2014 se na hradišti nachází naučná stezka, která má 11 zastavení.

A jak se dostaneme na hradiště?
Máme dvě možnosti, obě jsou po zelené turistické značce.
Ta první možnost je z náměstí v Libušíně.

Přístupová cesta od dolu Schoeller

Ta druhá je od bývalého dolu Schoeller, který je v osadě Libušín Důl, pokud jedete autem, tak zde ho můžete nechat. Vydáte se pěšky, směrem na Kladno, přejdete most, který přechází železnici a hned za ním se dáte doleva na panelovou cestu, která je už zeleně značená.

Můj dodatek:
Hradiště Libušín, je místem, kde na Vás dýchne atmosféra dávné historie a zároveň obrovského klidu. Je až neuvěřitelné, že provoz sousedního uhelného dolu Schoeller jej nezničil, byť narušil jeho severní část.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hradiste_Libusin/