Borotín

"Toho jest toliko jméno a zdi bez krovů zbořené, dvůr všechen spálený"

Popis hradu roku 1623

Prvním majitelem hradu, který je znám, byl Mikuláš z Borotína. Ten se zde píše roku 1356. Rod pánů z Borotína vlastnil hrad skoro sto let. Během husitských válek zde sídlil Mikuláš, který byl od roku 1426 husitským hejtmanem, později však přešel na strnu krále Zikmunda. To byl důvod proč hrad v roce 1434 oblehlo husitské vojsko. Hrad ovšem toto obléhání přečkal a nebyl dobyt. Štěstí neměl hrad však během třicetileté války. V té době byl majitelem Kryštof Vojkovský z Milhostic, jeho synové byli účastníky stavovského povstání. Právě kvůli tomu byl hrad císařským vojskem dobyt a pravděpodobně i vypálen.

Podoba zříceniny v 18. století (zdroj: www.borotin.cz ) 

Roku 1623 jej jako konfiskát koupila od královské komory Polyxena z Lobkovic. V témže roce je hrad popisován již jako pustý. Jak už to u většiny podobných sídel bývá, tak i zde posloužil opuštěný hrad jako levný zdroj stavebního materiálu, a byl postupně rozebírán. Současnou podobu získala zřícenina během památkových úprav v 80. letech 20. století.

Celkový pohled na hrad

Na místě předhradí stojí dnes hospodářský dvůr. Hradní jádro mělo polygonální půdorys, ze kterého předstupoval mohutný bergfrit. Jádro obepínal parkán, do které se vstupovalo zaniklou věžovou bránou. Palác,který stál na jižní straně je dnes dochován jen zlomkovitě. Na počátku 16. století byl prostor parkánu za novou bránou vyplněn dalším palácem, ve kterém je dodnes dochován otisk -roubené komory.

Zbytky paláce, ve kterém je otisk roubené komory

Naproti zřícenině se nachází barokní hospodářský dvůr zvaný Starý zámek. Poprvé je dvůr zmiňován roku 1557, kdy zaujímá místo, kde byl hospodářský dvůr a neopevněné předhradí. Po vypálení hradu je v majetku Lobkowiczů a funguje jako samostatná hospodářská jednotka. Po roce 1923 dvůr často měnil majitele, a neprovádění základní údržby přivedl dvůr na pokraj zániku. 

Ruiny dvora před zahájením rekonstrukčních prací

Na konci roku 2009 zakoupila objekt společnost Takelot s.r.o. V následujícím roce byl objekt postupně čištěn a zabezpečování. Zároveň byly dojednány podmínky s NPÚ, za kterých bylo možné objekt rekonstruovat. Roku 2011 začala rekonstrukce komplexu. Mezi lety 2011 - 2013 došlo k rekonstrukci nejcennější části - jižního křídla. Projekt obnovy a jeho jednotlivé fáze naleznete zde - http://www.borotin.cz/hrad-borotin-a-barokni-hospodarsky-dvur/ .

A jak se sem dostaneme?

Pokud jedete autem, tak k hradu a dvoru je značená při příjezdu od Sudoměřic odbočka před vesnicí. Končí (nebo začíná) zde modrá značka vedoucí od Jistebnice. Přes hrad rovněž prochází červená značka vedoucí přes Tábor či Chotoviny.

Můj dodatek:

Zřícenina hradu je krásná, dá se prolézt úplně celá. Nejkrásnější pohled se nabízí přes rybník. V době mé návštěvy byl dvůr (Starý zámek) ještě neopraven, takže jeho nový stav znám jen z fotek. A mimochodem, kulisy hradu se objevily v pohádce "Honza málem králem".

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_III_-_Borotin/

Chřenovice

"Velice dobře skrytý hrad"

I přes fakt, že hradní věž má zhruba 20 metrů, jí uvidíte až při vstupu do hradu

Nad přítokem Bystřice do Sázavy vznikl zhruba před rokem 1289, patrně Lévou z Janovic. Nejspíše po roku 1474 přestává být hrad rezidenčním objektem a je připojen k sousední Ledči nad Sázavou. Jeho zánik spadá nejspíše do poloviny 16. století. Zbytky hradu byly částečně zplanýrovány v 19. století při úpravě na taneční parket, který se však dodnes nedochoval.

Podoba hradu v roce 1913 (zdroj: www.castrum.cz )

Hrad byl založen na půdorysu nepravidelného trojúhelníku. Od severu byl chráněn dvěma příkopy, mezi nimi byl široký násep, na kterém stála hradba. V severozápadním rohu se tyčila válcová věž. Ta je dochovaná dodnes, a její 20 metrů vysoký zbytek je největším pozůstatkem hradu. Zhruba ve 12 metrech je dochovaný klenutý vchod, do něhož se vstupovalo z ochozu po pavlači. Hradní věž, která je dnes schovaná mezi stromy, ještě počátkem 20. století vykukovala a byla dominantou kraje.

Hradní věž v dnešní době

V areálu hradu lze ještě dnes nalézt zbytky zdiva hradby a parkánové zdi. 

Roku 1904 byla nahradě nalezena nádoba s pražskými groši. Nádoba byla uschována na sklonku vlády Václava IV.

A jak se sem dostaneme?

Přímo pod hradem je železniční zastávka Chřenovice - Podhradí. Ze zastávky dojdeme na silnici, ke které se dostaneme na rozcestí a odbočíme na červenou značku. Od zastávku nás už ale povedou i šipky s nápisem "Na hrad". Pokud budete začínat v obci Chřenovice, tak se vydejte po červené značce směrem Ledeč nad Sázavou.

Pohled na hrad od železniční zastávky Chřenovice - Podhradí

Můj dodatek:

Hrad je velmi skrytý, nic moc se z něj nezachovalo, ale pro milovníky hradních zřícenin je to krásný cíl. Jeho návštěva se dá spojit s návštěvou Ledče nad Sázavou.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_IV_-_Chrenovice/

Přírodní rezervace Vrbenské rybníky

"Jedna z největších a nejhezčích přírodních rezervací v okolí Českých Budějovic"

Vrbenské rybníky jsou opravdu výjimečné

Historie rybníků se začíná psát roku 1457,kdy dostaly České Budějovice královské povolení svobodně zakládat rybníky. Již roku 1460 byl založen první z rybníků - Černiš. Soustava rybníků byla napájena vodou z Vltavy, kterou přiváděl kanál - Zlatá stoka.

Jeden z rybníků pod sněhovou pokrývkou

Přírodní rezervace Vrbenské rybníky byla vyhlášena k 1. dubnu 1990 o celkové ploše 245,8 hektarů. Rezervace zahrnuje čtyři rybníky - Černiš (43 hektarů), Domin (17 hektarů), Starý Vrbenský rybník (22 hektarů) a nejmenší Nový Vrbenský rybník (13 hektarů). Od roku 1993 prochází kolem rybníků naučná stezka "Po hrázích Vrbenských rybníků"

Ceněné jsou jak rybníky a jejich břehy, tak přilehlé olšiny a unikátní dubové porosty na hrázích. Na území rezervace hnízdí okolo 90 druhů ptactva, a řada ptáků využívá rybníky jako zastávku na svých cestách mezi hnízdištěm a zimovištěm. Cenné jsou i mezi entomology. Vyskytuje se více jak 900 druhů motýlů.

Cesta po hrázi je lemována stromy

Poloha nedaleko sídlišť Českých Budějovic předurčuje území rezervace k procházkám. Rezervace je navštěvovaná po turistických trasách, které jsou zároveň cyklostezkami. Mimo značené cesty je vstup zakázán.

A jak se sem dostaneme?

Vrbenské rybníky se nacházejí před Českými Budějovicemi u silnice Praha - České Budějovice. Z českobudějovického sídliště Máj sem přes rybníky u Haklových dvorů vede modrá značka. V Českém Vrbném, které odděluje od rybníků silnice, končí červená značka vedoucí z Hluboké.

Můj dodatek:

Vrbenské rybníky mě mile překvapily. Krásné místo, které je oblíbeným místem vycházek. Krásný kus přírody u hranice města.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Vrbenske_rybniky/

Přírodní památka Stvořidla

"Čert, oslepený vycházejícím Sluncem, odházel nesoucí kameny místo na sedlákovo pole do koryta řeky Sázavy"

Legenda o vzniku Stvořidel

Divoké, romantické, hluboce zaříznuté údolí. To jsou Stvořidla na Sázavě. Toto údolí je mnohdy srovnáváno ke scenériím, které vytvářejí šumavské vodní toky. Na dvou kilometrech řeka nabírá větší spád,četnými peřejemi spěchá přes žulové balvany v řečišti, nechybějí ani obří hrnce. Přírodní rezervace tady vznikla v roce 1948 o výměře 246,39 hektaru.

Začátek Stvořidel

Lesy jsou smrkové nebo smíšené. Najdeme zde i řadu vzácných rostlin, jako příklad mohu uvést Růži alpskou či Devětsil bílý. Z živočišné říše tu najdeme vydru říční, mloka skvrnitého nebo ledňáčka říčního.

Stvořidla jsou místem, které často vyhledávají vodáci

Není proto divu, že toto tajemné, a zároveň velmi romantické místo, ve svých dílech několik malířů - např. F. A. Jelínek, J. Panuška či J. Rambousek. Jen pár kroků od Stvořidel se nachází Sluneční zátoka. A samotná Sluneční zátoka, ale i Stvořidla, inspirovala Jaroslava Foglara, který zde napsal svojí knihu Hoši od Bobří řeky. Prochází tudy i naučná stezka.

A jak se sem dostaneme?

Stvořidla se nacházejí mezi městy Ledeč nad Sázavou a Světlá nad Sázavou. Přes tyto města vede železniční trať, na které je zastávka "Stvořidla". Na druhé straně řeky, než vede železnice, vede červená turistická značka, která rovněž spojuje města Ledeč a Světlá.

Můj dodatek:

Stvořidla jsou krásným místem. Je zde klid, a krásně si vychutnáte zdejší malebnou krajinu. Zároveň se pokocháte i pohledem na vodáky, kteří se zde pokoušejí tento úsek zdolat.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Krajina_u_Stvoridel/

Barrandovské Terasy

"Barrandovské Terasy jsou naším moderním Pražským hradem"

Výrok poválečného kuchaře Josefa Borka

Barrandovské Terasy dlouhá léta patřily mezi velmi vděčná výletní místa hlavního města. Restaurace s vyhlídkovou věží byla chloubou vilové čtvrti. Vilová čtvrť vznikla na popud stavebního podnikatele Václava Havla (otec prvního prezidenta České republiky). Ústřední dominantou se měl stát restaurační, společenský a vyhlídkový objekt. 

Barrandovské Terasy v dobách největší slávy

Projekt vypracoval architekt Max Urban, jenž byl Havlův dvorní architekt. Celou stavbu se podařilo zrealizovat během necelého roku. Slavnostní zahájení proběhlo 4. října 1929 a zúčastnilo se ho mnoho tehdejších celebrit a samozřejmě zvědavých Pražanů. O rok později nechal Havel vybudovat pod Terasami nejmodernější plovárnu se skokanskou věží. Kapacita hlediště byla až 4000 diváků. Jídlo obstarávaly přímo Terasy, a to zvláštním výtahem.

Současný pohled z baru Trilobit

Po roce 1948 byly Terasy, jako většina objektů v té době, sebrány bratrům Havlovým. I když byly nadále provozovány, tak postupně ztrácely na exkluzivitě. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar. V roce 1992 získali areál v restituci bratři Havlové. Postupně celé Terasy přešly do vlastnictví druhé manželky Václava Havla Dagmar. Manželka Ivana Havla si ponechala plavecký bazén pod Barrandovem. V roce 2001 vyhořel Trilobit bar, který v té době obývalo několik bezdomovců.

Areál restaurace včetně bazénu se skokanskou věží  byl v roce 1988 prohlášen za kulturní památku. V roce 1993 zde zastupitelstvo vyhlásilo památkovou zónu.

Bar Trilobit...má cenu cokoliv psát???

Dagmar Havlová prodala v roce 2003 majoritní podíl ve společnosti Barrandovské Terasy a.s. neznámu kupci. Bylo vypracováno i několik návrhů na celkovou obnovu celého areálu. Leč skutečnost je jiná. Areál je již léta uzavřen. Jak restaurace, tak rozhledna, pomalu chátrají a jejich stav se nedá nazvat jinak než katastrofický. Rovněž bazén se skokanskou věží v lomu pod restaurací je zarostlý a pustnoucí.

A jak se sem dostaneme?

Můžete využít hromadnou dopravu. Autobusová stanice "Terasy" je na dohled od areálu (autobus jezdí ze Smíchovského nádraží). Pod skálou prochází ulice Zbraslavská, po které vede zároveň cyklostezka. I tuto cestu můžete využít, s tím, že za viaduktem jsou po pravě straně (ve směru na Zbraslav) schody, které Vás dovedou až k Terasám.

Restaurace s rozhlednou od přístupové cesty

Můj dodatek:

Areál působí z dálky na skále fantasticky, dominantně, ale při příchodu či příjezdu vidíte to opravdové. Já osobně jsem měl obrovský pocit zmaru, že postupně přicházíme a krásný areál, i když otázka zní, jak moc by byl využívaný vzhledem k hlavnímu železničnímu i silničnímu tahu na jih, který se nachází přímo pod Terasami.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Rozhledny_III_-_Barrandovske_Terasy/

Hájčí dvůr, též Angelovský dvorec

"Krásné místo s velice neznámou budoucností"

Fakt, že stavba balancuje na hraně zániku

Dnešní dvůr Háje se dříve jmenoval podle původního majitel Angelovský dvorec. Původně se zde nacházela kovárna a krčma. Ve 30. letech 19. století se stal majitel dvora průmyslník a bankéř Leopold Lämmel který byl prvním ředitelem České spořitelny. Neměl proto důvod přestavět si dvůr na své letní sídlo. Právě z této doby pochází úhledný klasicistní letohrádek, nacházející se napravo od brány.

Budova letohrádku

Dalším majitelem byl ing. Zelenka v okolí nechal vysadit obrovské množství okrasných a ovocných stromů. Ke dvoru tenkrát patřila pískovna či dva rybníky. Dvůr poté získal pan Muller, ale v období druhé světové války jej obsadili Němci a v roce 1947 přešel pod národní správu.

Od roku 1987 je památkově chráněn. Bohužel, i když byl pod památkovou ochranou silně chátral. Zčásti byl využíván jako skladiště a zbytek chátral. Dvůr vlastnila (nevím zda-li ještě tomu tak je) Nadace českého fondu umění.

Stav dvora není zrovna ideální

A jak se sem dostaneme?

Nejjednodušší přístup je od křižovatky Bílý beránek. Půjdete ulicí Jeremiášova směr Stodůlky. Za křížením se železniční tratí je cesta po levé straně. Ta prochází kolem kaple, až dojdeme k zadnímu traktu dvora, pokud chcete vidět budovu letohrádku, tak dvůr musíte ještě obejít.

Můj dodatek:

Zajímavá stavba, zasazená do příjemného prostředí přírodního parku. Bohužel její současný stav je velice smutný. Velice rád jsem sem chodil.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hajci_dvur/

Klášter a zámek Zbraslav

"Táboři s Pražany nepřátelsky napadly Zbraslav, kterou nikdo nehájil a pobravše majetek a zápalivše klášter"

Srpen 1420 a dobití kláštera husity.

Osada jménem Zbraslav je prvně připomínána v roce 1115. Ve 13. století jí získal pražský biskup, který se jí však v roce 1268 vzdal. Vyměnil jí za osadu Butovice s Přemyslem Otakarem II. Panovník si zde vybudoval lovecký hrádek. Po jeho smrti na místě hrádku nechal syn Přemysla, Václav II, vybudovat klášter Aula Regia - neboli Královská síň. Klášter byl určen pro řád cisterciáci. 

S výstavbou se začalo v roce 1297 a jeho stavba trvala celou 1. polovinu 14.století. Právě v tomto období byl na vrcholu své moci. Do tohoto období se datuje vznik  Zbraslavské kroniky, která je cenným dokladem o české historii v tomto období.

Klášterní kostel

Osudným se pro klášter stal srpen 1420.Tehdy je rozbořila husitská vojska. Objekty zůstaly řadu let v rozvalinách. Obnova kláštera začala až v polovině 15. století. Tento nový areál byl ale znovu zničen. Stalo se za třicetileté války, kdy jej vydrancovala postupně švédská, a po nich i císařská vojska.

Období úpadku ustalo až kolem roku 1700, kdy vyrostly nové budovy s prelaturou. Plány vytvořil J. B. Santini a stavba začala v roce 1709. Po jeho smrti v roce 1723, pak stavbu vedl až do roku 1739 F. M. Kaňka.

Klášter se zámkem nad slepým ramenem Berounky

Roku 1785 byl klášter zrušen a byl využíván jako průmyslový objekt. V královské síni vznikla rafinérie cukru, refektář sloužil jako seník atd. Budovu prelatury koupil v roce 1825 bavorský kníže Bedřich z Oettingen-Wallersteinu a dal jí upravit na zámek. Jeho potomci získali v roce 1875 i konvent. Zrušili zde výrobní zařízení a uvedli objekt do původního stavu. Celkovou rekonstrukci areálu provedl až další majitel zbraslavského panství Cyril Bartoň z Dobenína v letech 1912 - 16. V poválečných letech získala objekty Národní galerie, která tu umístila sbírku českého sochařství 19. a 20. století. Až do roku 2009 zde byla stálá výstava asijského umění. V tomto roce se zámek vrátil původním majitelům, nájemní smlouva nebyla Národní galerii prodloužena, a od té doby je areál nepřístupný.

A jak se sem dostaneme?

Z Prahy můžeme jet autem po "Strakonické" u Radotínského mostu je odbočka do Zbraslavi, auto můžete nechat na náměstí. Ze Smíchovského nádraží se sem dostanete i autobusem.

Průhled

Můj dodatek:

Zámek - klášter, je velice pěkný , avšak co tak teď nacházím ohlasy, tak vše začíná být víc a víc nepřístupné. Jestli tomu tak opravdu je, tak je toho opravdu velká škoda. 

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Klaster_a_zamek_Zbraslav/

Kostel svatých Filipa a Jakuba na Zlíchově

"Šemík se vzepjal a mocným skokem se přehoupl přes vyšehradské hradby"

Dle pověsti právě na skálu, kde stojí kostel, doskočil Šemík

Historie místa se začíná psát roku 1257, kdy zde stála kaple sv. Štěpána. Tato kaple měla být, po přenesení svatých ostatků, zbořena. K tomu však nedošlo, pouze bylo změněno její zasvěcení. Nově byla zasvěcena sv. Václavu a spravoval jí farář z Malé Chuchle. Kolem roku 1319 je kostelík veden jako farní. Koncem 70. let 14. století jej získali smíchovští kartuziáni, kteří ho na přelomu 14. a 15. století nechali goticky přestavět. Poté co husité v srpnu 1418 kartuziány přepadli, obec Zlíchov a kostel připadl staroměstské obci. Fara zanikla a kostel spadal pod správu utrakvistů. Tak to vydrželo až do roku 1624, kdy obec i s právem ke kostelu koupili jezuité z Klementina. Zlíchov spadl nejenom pod jejich správu, ale stal se i východiskem jejich misijní činnosti.

Pohled na kostel z ulice Na Zlíchově

Roku 1660 byl kostel ještě opraven. V letech 1713 - 1714 však jezuité přistoupili k demolici a výstavbě nového barokního kostela na základech toho starého. Tento kostel se dochoval dodnes a je zasvěcen svatému Filipovi a Jakubovi. V roce 1885 byly exteriéry kostela opraveny, jeho interiér se dočkal opravy v roce 1901.

V roce 1945 kostel posloužil jako místo, kde byli uloženi zastřelení vlastenci na konci druhé světové války. V období let 1948 - 1989 se o kostel moc nestaralo a chátral. I přes tento fakt se zde konaly pravidelné bohoslužby. Generální oprava kostela proběhla v letech 1991 - 1993.

Pohled na kostel z hrany ostrohu

A jak se sem dostaneme?

Jedete-li autem, tak od Smíchovského nádraží jet ulicí Nádražní, neodbočíme na "Strakonickou". Ulice Nádražní přechází do ulice "Na Zlíchově" nad kterou se kostel tyčí. Kousek od kostela je tramvajová a autobusová zastávka "Zlíchov".

Můj dodatek:

Podle mě kostel doplácí na to, že pod ním prochází železniční i silniční tah na jih - Strakonická silnice. Z druhé strany zástavba Zlíchova. Kostelík tvoří tak takový ostrůvek. A mimo kostelíka tento ostrůvek nabízí netradiční pohled na Prahu.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Prazske_kostely_I_-_Kostel_sv._Filipa_a_Jakuba_na_Zlichove/

Žižkovská televizní věž

"Nenáviděná x milovaná"

Postoj obyvatel k věži během výstavby...vlastně i dnes

Historie Žižkovské věže se začíná psát roku 1974. Od tohoto roku je potřeba nový výkonný vysílač rozhlasového a televizního signálu. Vysílače na vrcholu Petřínské rozhledny byly chápány jako provizorní. Od roku 1975 prosazovalo Ministerstvo spojů výstavbu 160 metrů vysokého vysílače, který by byl umístěn na Petříně. Tomuto nápadu se však silně bránili památkáři, kteří nakonec roku 1984 tento spor vyhráli. Ve finále byla vybrána nová lokalita v tehdejších zpustlých Mahlerových sadech.

Věž během výstavby (zdroj: www.zizkovskelisty.cz )

Bylo vypočteno, že pro dokonalé pokrytí signálem musí být anténa umístěna minimálně ve výšce 200 metrů. Architekt Václav Aulický vypracoval několik návrhů. Nakonec zvítězila světově unikátní třísloupová konstrukce, která připomíná startující raketu

Základní kámen byl položen v říjnu 1985. Výstavba neprobíhala rychle, navíc jí doprovázelo mnoho sporů. Jedním z mnoha bylo situování stavby na místě bývalého židovského hřbitova. Zaznívaly i hlasy, které požadovaly věž zbourat. V březnu 1991 započal zkušební provoz. Od 17. února 1992 je oficiálně zpřístupněn veřejnosti - restaurace a vyhlídková část.

Věž v plné kráse

 Věž je tvořena třemi ocelovými tubusy. Dva tubusy mají průměr 4,8 metrů a dosahují společné výšky 134 metrů. Hlavní tubus má průměr 6,4 metrů (má v sobě dva rychlovýtahy) a přechází do anténního nástavce a celá jeho výška je 216 metrů. Na tyto tubusy jsou zavěšené tři kabiny. Ve výšce 66 metrů se nachází panoramatická restaurace "Oblaca", ve výšce 93 metrů je vyhlídková plošina a v nejvyšší kabině je umístěná technika.

Věž má tři nej

- Nejvyšší vyhlídková plošina

-  Nejvyšší stavba v Praze

- Druhá nejošklivější stavba na světě

Od roku 2000 jsou na pilířích věže umístěna umělecká díla Davida Černého "Miminka". Znázorňující batolata lezoucí nahoru a dolu.

Pod věží, pravý tubus je z anténní nástavbou, tj. má výšku 216 metrů

A jak se sem dostaneme?

Můžete si sem dojet metrem. Vystoupíte na stanici linky "A" Jiřího z Poděbrad a pak projdete kolem kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, a poté už jenom  k věži, která bude před Vámi. Pokud pojedete tramvají, tak můžete využít zastávky "Jiřího z Poděbrad" i "Olšanské náměstí". Pokud jedete autem, tak pojedete Vinohradskou ulicí, na semaforech před náměstím Jiřího z Poděbrad se dáte doleva do ulice Slavíkova a zde na semaforech se dáte doprava do ulice "Ondřičkova", která už vede přímo pod věží.

Můj dodatek:

Faktem je, že při pohledu od Pražského hradu na historické centrum mi věž vyloženě vadí, ale zase při pohledu třeba z Vítkova, či od metra Vyšehrad mi věž zapadá do města. Pokud stojíte pod věží, tak se cítíte opravdu male. Lituji jen toho, že jsem dosud nebyl nahoře. Snad to brzy napravím.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Rozhledny_II_-_Zizkovska_televizni_vez

Vrch Petřín

"Hloupá hovada skoleni a jiní na hoře Petříně sťati"

Rok 1108 a vyvraždění Vršovců

Petřín je vrch vysoký 327 metrů, nacházející se v centru Prahy. Vrch vystřídal v průběhu staletí několik pojmenování - kromě současného Petřín, třeba Hora, Kopec či Vrch sv. Vavřince. Je to velmi skalnaté místo, od nepaměti se zde lámala opuka, která posloužila jako stavební materiál pro mnoho pražských staveb. 

Na vrcholu stávalo popraviště. Pravě na tomto popravišti se naplnily mocenské spory. Zde vyhasl život posledních Vršovců. Popraviště stávalo u kostela sv. Vavřince a sloužilo až do 14. století. Po vybudování Hladové zdi se přesunulo na protější Vítkov.

Nyní Vám představím některé stavby, co se nachází na vrchu, v blízkosti rozhledny. Nezahrnu do tohoto okruhu Strahovský klášter, či stavby v Kinského zahradě.

Petřínská rozhledna

Jedna z nejznámějších dominant Prahy, její výška je 65,5 metrů. Železná konstrukce vznikla v roce 1891. Na vrchol se můžete dostat jak po schodech, tak i výtahem. Rozhledna nabízí krásný výhled po Praze. O rozhledně vznikne časem samostatný článek, kde bude víc informací.

Železná dáma

Zrcadlové bludiště

Tvoří součást pavilonu, kterým se na Jubilejní výstavě v roce 1891 prezentoval Klub českých turistů. Pavilon je napodobeninou gotické brány Špička na pražském Vyšehradě. Stěny chodeb tvoří 38 velkých zrcadel, některá zrcadla jsou i zakřivená.

Bludiště

Kostel sv. Vavřince

Nejstarší zpráva o původním románském kostelu pochází z roku 1135. V 18. století byl barokně přestavěn. V současnosti jej využívá Starokatolická církev, která ho od roku 1995 využívá jako svůj katedrální chrám.

Kostel sv. Vavřince

Křížová cesta a kaple Kalvárie a Boží Hrob

Křížová cesta byla vybudována v roce 1738 a má čtrnáct výklenkových kaplí. V roce 1836 byly zpustošené kaple zbořeny a zásluhou Karla Chotka nahrazeny čtrnácti novými.

Kaple Kalvárie stojí na východní straně kostela sv. Vavřince. Byla postavena v roce 1735 jako předposlední zastavení.

Kaple Božího hrobu

Kaple Božího hrobu byla postavena v roce 1738 jako poslední zastavení křížové cesty. Kaple byla několikrát rekonstruována, v roce 1935 byla při rekonstrukci odhalena původní fresková výzdoba. Poslední oprava proběhla v roce 1995.

Štefánikova hvězdárna

Byla vybudována v roce 1928. O výstavbu a zprovoznění se zasloužila Česká astronomická společnost. Hvězdárna nabízí pro veřejnost řadu přednášek i výstav.

Hvězdárna, postavená na jednom z bastionů Hladové zdi

Hladová zeď

V letech 1360 - 62 jí nechal postavit Karel IV, aby zesílil opevnění Pražského hradu a Malé Stranu. Stejně jako u Petřínské rozhledny, tak i o Hladové zdi časem napíši rozsáhlejší článek.

Kromě těchto staveb najdete na Petříně i řadu soch. Snad nejznámější je socha Karla Hynka Máchy. Na vrchol vede z Újezda lanová dráha. A jednu zajímavost najdeme pod rozhlednou, kousek od sochy Jaroslava Vrchlického, zpřístupněnou bývalou uhelnou štolu (o té časem více)

A jak se sem dostaneme?

Pokud nechcete pěšky můžete využít lanové dráhy, která začíná na Újezdě. Pěšky se sem dostanete cestou, která vede pod Strahovským klášterem, pak můžete využít schody, kterou jdou přímo pod věž, nebo si kopec obejít po křížové cestě. Můžete rovněž využít ulici Strahovská, kde pak můžete z ní kdekoliv odbočit na vrcholu.

Můj dodatek:

Petřín je určitě oáza klidu v centru Prahy. Samozřejmě pokud se touláte kolem rozhledny, tak tam je to občas hlava na hlavě. Pokud se ale zatouláte mezi stromy, tak narazíte i na místa, kam skoro nikdo nechodí a můžete si vychutnat klid.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Vrch_Petrin_-_Praha/

Kuglvajt

"Z hradu se toho dodnes pramálo zachovalo, neboť zdi jeho posloužili na stavby kláštera Kuklov"

Malinký zbytek zdí je to jediné co se dochovalo

Zakladatelem hradu byl kolem roku 1357 nejspíše Jetřich z Portic, který se poté psal "z Kuglwaidu". Hrad byl založen v lesnaté krajině mezi majetkem kláštera Zlatá koruna a rožmberským panstvím. Po smrti Jetřicha (1367) se hrad stal královským majetkem. Doplatil na mocenské spory Václava IV a Jindřicha z Rožmberka. Rožmberská vojsko hrad roku 1395 oblehlo a dobylo. V roce 1405 již pustý hrad král daroval Jindřichovi, s podmínkou že už nesmí být obnoven.

Přibližná podoba hradu (zdroj: www.hrady-zriceniny.cz ) 

Řešení hradu bylo silně ovlivněno přirozenou podobou staveniště. Jádro zaujalo jihovýchodní část skalního útvaru. Předhradí bylo situováno níže. Vstupní stranu, která byla na severovýchodě, zajišťoval příkop, před nímž byl val. Dodnes se z hradu moc nezachovalo. Terénní pozůstatky, a zbytky zdiva, které patří nejspíše hradbě. Na ploše jádra nenajdeme žádné zdivo. Zdivo jádra totiž padlo jako jedno z prvních na stavbu sousedního kláštera Kuklov, ale i na mladší stavby.

Jediné zdivo, které se dochovalo

A jak se sem dostaneme?

Obdobně jako u kláštera Kuklov. Můžete využít modrou značku, která prochází nedaleko hradu, vedoucí z Kletě do Netolic. Nebo silnici z Brloha. A nebo můžete využít naučnou stezku Brložsko, jejíž panel, který se zabývá hradem, je na silnici, u lesní cesty, která Vás dovede k hradu.

Můj dodatek:

Pokud nečekáte nějaké mohutné zříceniny, ale postačíte si pouze s náznaky a s vědomím, že tady někde stál hrad, v naprosto klidné krajině, tak Kuglvajt rozhodně navštivte.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_II_-_Kuglvajt/

Klášter Kuklov

"Mnoho mnichů se zachránilo v podzemním labyrintu, jehož část se táhne přes Šumavu až do Bavor"

Pověst vyprávějící o útěku mnichů před vojsky Jana Žižky

Počátky zdejšího církevního komplexu spadají do začátku 15. století. V roce 1405 osadu Kuklov získali darem Rožmberkové. V roce 1495 Petr a Oldřich z Rožmberka povolávají do těchto míst paulány, kteří mají za úkol zde vybudovat první paulánský klášterní areál na našem území. Jeho výstavba probíhala nejspíše až do roku 1514. Objekt kláštera s jednolodním kostelem sv. Ondřeje však zůstal nedokončen. Z jakého důvodu není známo. Známo ale je, že kolem poloviny 16. století je reál již zcela opuštěn. Během třicetileté války navíc objekt pobořila švédská vojska.

Zbytky nedostavěného kostela sv. Ondřeje

Nejvíce je dodnes dochováno z klášterního kostela. Obvodové zdivo s lomenými oblouky vysokých oken, portály a opěrnými sloupy. Dochovaly se i zbytky klášterního konventu. Bohužel většina zdí konventu padla za oběť výstavbě domků, které vyrostly v areálu.

Areál kláštera si zahrál i ve filmu. Režisér František Vláčil se torzo vybral jako tvrz Vlkov do svého filmu "Údolí včel". Drama o střetu náboženského fanatismu s touhou po svobodě, dějově zasazené v hlubokém středověku.

Vstup do kostela

A jak se sem dostaneme?

Dostaneme se sem po modré značce, která vede z Kletě do Netolic. Nebo můžete využít naučnou stezku Brložsko, která tudy také prochází. Rovněž se sem dostanete z Brloha po silnici.

Můj dodatek:

Areál je opravdu krásný, byť na celou prohlídku Vám postačí chvilka. Jako hlavní cíl výletu si myslím moc neobstojí, ale jako zastávka určitě ano. Byť jsou v areálu postavené chatky a domky, na kráse mu to neubírá, naopak.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_klastera_Kuklov/

Hradiště Stržíšek

"Jedno z nedávno objevených hradišť"

Fakt, že hradiště bylo objeveno a zkoumáno velice nedávno

Historie tohoto místa se začala psát zhruba v 5. století před naším letopočtem. Pochází tedy z pozdně halštatského a časně laténského období. Jeho rozloha činila 0,45 ha. Jednalo se o jednodušší keltské hradiště. Jeho objevení a následné archeologické zkoumání proběhlo v letech 2000 - 2001, takže relativně nedávno.

Pohled na kopec z hradištěm

Výzkum zde našel keramiku tohoto období a zcela ojedinělý nález v podobě úštěpu z baltského pazourku ze střední doby kamenné (8. - 6. století před naším letopočtem). Dodnes jsou zde krásně viditelné zbytky valů.

Plocha hradiště

A jak se sem dostaneme?

Po červené značce z obce Brloh, přes hradiště rovněž vede naučná stezka Brložsko.

Můj dodatek:

Hradiště na mě působilo  uklidňujícím dojmem, ale.... Silně mi vadily dřevěné skulptury, které sem dle mého vyloženě nepatří.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Hradiste_Strzisek/

Rozhledna Kleť

"Nejstarší kamenná rozhledna u nás, první svého druhu"

Stavba na vrcholu je opravdu jedinečná

Hora Kleť je přirozenou dominantou kraje mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem. Se svými 1084 metry je zároveň nejvyšší horou Blanského lesa.

Rozhledna za dávných časů (zdroj: www.ckrumlov.cz)

Na počátku 19. století byla hora navštěvována pouze za účelem měření. Podnět k výstavbě rozhledny dal Josef Jan Nepomuk ze Schwarzenberga, který byl vášnivý cestovatelem. Stavba vznikla v letech 1822 - 1825, za což si vysloužila označení nejstarší kamenná rozhledna v Čechách. Na počest zakladatele dostala jméno Josefova.

Rozhledna má výšku 18 metrů. Během výstupu na vrchol se můžete pokochat expozicí o přírodě Blanského lesa. Z rozhledny se otevře nádherný kruhový výhled. Celé jižní Čechy jsou jako na dlani a za dobré viditelnosti jsou vidět vrcholky Alp.

Sto let po vzniku rozhledy - tj. roku 1925 - byla v sousedství vybudována turistická chata.

Věž v plné kráse

A jak se sem dostaneme?

Pěšky se můžete na vrchol vydat po červené značce. Z jedné straně z Chvalšin, z druhé ze Zlaté Koruny. Nebo po zelené z Českého Krumlova. Pro ty, co nechtějí šlapat, tak z Krasetína u Holubova vede až vrchol lanová dráha.

Můj dodatek:

Kleť jsem si poctivě vyšlápl. Kopeček je to slušný, ale ta odměna v podobě výhledu z rozhledny je fantastická. I stavba samotná je pěkná. Jinak na vrcholu Kletě jsou umístěné nejvýše položené sluneční hodiny u nás.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Rozhledny_I_-_Klet/

Klášter Zlatá Koruna

"Aerea corona"

 Latinský název kláštera

Založení cisterciáckého kláštera spadá do roku 1263. Jeho zakladatelem byl český král Přemysl Otakar II. Původní název byl "Svatá Koruna". Klášter byl druhou zeměpanskou fundací cisterciáckého kláštera (prvním byli Plasy roku 1144). Byť žádosti o založení kláštera byli posíláni dříve, k jeho uskutečnění došlo právě až roku 1263 (důvodem mohla být válka s Uhrami). Jedním z důvodů založení bylo posílení královského vlivu v jižních Čechách a utužení česko-rakouské unie. V polovině dubna 1263 přišli do kláštera mniši. Nejstarší dochovanou stavbou je nejspíše dvoupodlažní kaple Andělů Strážných, která vznikla nejspíše v roce 1270.

Historická podoba kláštera (zdroj www.ckrumlov.cz )

Po roce 1276 byl areál kláštera zničen Vítkovci. Klášter byl obnoven až za vlády Václava II, a to konkrétně roku 1291. Tehdy sem přišli mniší z Plaského kláštera za účelem obnovit duchovní život.

Roku 1354 klášter vyhořel. Během 14. století převládaly spory o hranice panství s majiteli vítějovického panství, vyšebrodským klášterem a hlavně vyšehradskou kapitulou. Většina těchto sporů byla vyřešena ve prospěch zlatokorunského kláštera.

Roku 1420 byl klášter dvakrát přepaden a vypálen husitskými vojsky. Později klášterní zboží obsadil Oldřich II z Rožmberka. V rukách Rožmberských vydržel klášter až do roku 1601, kdy jej Petr Vok prodal (jako součást krumlovských statků) císaři Rudolfu II. V roce 1622 Ferdinand II věnoval klášter Janu Oldřichovi z Eggenberku a od roku 1719 jej drželi Schwarzenbergové.

Ve 2. polovině 16. století byl postaven malý konvent a opraveno opatství. Roku 1665 byla dokončena barokizace areálu. Po zrušení kláštera roku 1785 byl areál kláštera využíván k různým průmyslovým účelům (např. slévárna či strojírna). Průmysl zde skončil v roce 1909 a budovy kláštera se postupně začaly rekonstruovat.

Nejstarší dochovaná stavba - kaple Anděla Strážce

V roce 1940 byl areál zabaven gestapem a po válce byl zkonfiskován. Od roku 1945 je přístupný pro veřejnost. Najdeme zde výstavu o životě mnichů a jejich působení v jižních Čechách.

A jak se sem dostaneme?

Pokud jedete autem, tak sem vede odbočka ze silnice České Budějovice - Český Krumlov. Z nádražíčka ve Zlaté Koruně sem můžete dojít po červené značce přes vesnici. Rovněž sem můžete dojít po modré značce z Boršova nad Vltavou. A z Boršova sem můžete přes Dívčí kámen dojít i po červené značce.

Pohled na klášter od vsi

Můj dodatek:

Areál kláštera a klášter samotný je zajímavou zastávkou. Já jsem tedy vnitřek nenavštívil, protože bylo zavřeno, ale to ticho a klid bylo přímo uklidňující. Pokud pojede z Českých Budějovic do Českého Krumlova, tak sem určitě odbočte.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Klaster_Zlata_Koruna/

Zámek Rožmitál pod Třemšínem

"Z Čech až na konec světa"

Název díla Aloise Jiráska, který se inspiroval cestou Jaroslava Lva z Rožmitálu a jeho přátel

Výraznou dominantou středočeského městečka Rožmitál pod Třemšínem je zámek, původně hrad.

Zhruba kolem roku 1347 vzniká hrad, jehož vlastníky byly Lvové z Rožmitálu. Pánové z Rožmitálu vlastnili hrad s přestávkami až do roku 1555, kdy zadlužené panství odkoupil Florián Grispach. Jeho rod držel panství až do bitvy na Bílé hoře v roce 1621, kdy byl hrad zkonfiskován. Právě během vlády Grispachů byl hrad přestavěn na zámek. Z původního hradu zůstala pouze hranolová věž.

Po roce 1621 byl zámek v majetku Arcibiskupství, ti jej vlastnili až do roku 1948, kdy byl zámek znárodněn a předán Státním lesům. V roce 1930 při požáru, byla historická výbava zámku zničena či rozkradena. Právě v této době začal pozvolný úpadek zámku. Nikdo se něj nestaral a postupně chátral.

Historická podoba zámku (zdroj: www.obec-cizkov.cz )

V roce 1989 a 1997 byly provedeny nejnutnější práce na záchraně zámku. Právě v těchto letech zámek patřil městu Rožmitál. V roce 1998 město areál převádí na pražské Arcibiskupství. Vlastníkem zámku je jistý p. Marshall, který však nejeví absolutně žádnou snahu o obnovu zámku. Dalším hřebíčkem do rakve zámku bylo zřícení střechy 23. října 2014. Střecha byla na nejstarší částí areálu, který byl přestavěn na pivovar. Dočká se tento zámek někdy opravy a zpřístupnění?

Informace o vývoji kauzy a pár zajímavých fotek naleznete zde - http://www.staryrozmital.cz/kauza-rozmitalsky-zamek/

I když se zámek zdálky jeví opraveně nenechte se mýlit.

A jak se sem dostaneme?

Rožmitál je přístupný po silnici z Příbrami či Březnice. Z Březnice sem rovněž vede železnice. Pokud chcete jít po svých, tak můžete po modré značce z Příbrami, či po červené, která vede přes vrch Třemšín.

Můj dodatek:

Zámek mě vždy fascinoval, líbil se mi. A to víc jsem vždy litoval v jakém stavu je. Ale když budete v Rožmitále, tak je tu více lákadel. Podbrdské muzeum s rozhlednou, Starý Rožmitál, kde si můžete vzpomenout na skladatele Jana Jakuba Rybu, který nedaleko (u obce Voltuš) dobrovolně ukončil svůj život, a nebo se projít na vrch Třemšín

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Rozmital_pod_Tremsinem/

Holašovice

"Holašovice, jsou typickou ukázkou jižních Čech"

Právě díky této jedinečnosti, je vesnice světová

První zmínka o vesnici, ležící nedaleko Českých Budějovic, pochází z roku 1292. V této době předává král Václav II vesnici klášteru cisterciáků ve Vyšším Brodě. V jeho majetku zůstali Holašovice pět a půl století. Za morové epidemie v letech 1520 - 21 bylo okolí těžce postiženo, sama vesnice se vylidnila a vyšebrodská vrchnost jí musela znovu osazovat. Po zrušení poddanství naležela od roku 1850 ves k obci Záboří, a to až do roku 1964. Od 14. června 1964 patří pod obec Jankov. Celek selského baroka ze 70. let 19. století je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 je vesnice zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Holašovická náves

 Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí, které utvářejí ucelený památkový soubor o celkovém počtu 120 budov. Usedlosti jsou po obvodu obdélníkové návsi o rozměrech cca 210 x 70 metrů. Téměř dokonale je dochovaný středověký systém řazení jednotlivých usedlostí.

Nad jihovýchodním okrajem obce, vznikl v roce 2008 kromlech zvaný Holašovický kruh. Jedná se o kamenný kruh o průměru 30 metrů, tvoření z 25 balvanů. V roce 2011 byl postaven dolmen ze tří čtyřmetrových a osmitunových balvanů. Balvany pochází z kamenolomu v Blatné.

Kaplička na návsi

A jak se sem dostaneme?

Vesnici neprochází žádná turistická značka. Nejblíže prochází červená značka vedoucí z Brholu (zhruba dva kilometry od vsi). Vesnici však prochází rovnou tři cyklostezky, a to č. 1085, 1094 a 1169.

Můj dodatek:
Při příjezdu do obce mě vesnice vůbec nezaujala. Při příjezdu na náves jsem změnil názor. Náves je opravdu pěkná a je jen dobře, že tato vesnice je světově chráněná.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Pamatka_UNESCO_-_ves_Holasovice/