Invalidovna

"Z velkorysého projektu se postavila pouhá devítina"

Nedostatek financí nedovolil stavbu celého komplexu

Stavba Invalidovny je nejstarší dochovanou stavbou katastru pražské čtvrti Karlín. Podnět k vybudování dal hrabě Petr Strozzi, který veškeré své jmění věnoval v roce 1664 válečným invalidům. Smrtí jeho manželky v roce 1714 se začaly připravovat plány objektu, jehož vzorem byla stavba Invalidovny v Paříži. Autorem projektu byl Kilián Ignác Dienzenhofer, samotná stavba pak probíhala v letech 1731 - 1737.

Srovnání projektu a části, která byla zrealizována (zdroj: www.jarmik.pise.cz )

Bohužel záměr postavit takový velkolepý objekt byla utopie. Postavena byla pouhá devítina, a pokud by měla být Invalidovna postavena celá, tak bylo potřeba ještě přes milión zlatých a stavělo by se ještě dalších 40 let. Původní projekt počítal s plochou podobnou čtverci o délce strany 300 metrů. Síť křížových chodeb rozdělovala areál na devět dílů, z nichž prostřední tři tvořily centrální dvůr s kostelem.

Pohled od Sokolovské ulice

Invalidovna vznikla jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo na žebrotě. Uvnitř byl uzavřený svět, kde vládla přísná vojenská disciplína a pracovní kázeň. V prvních letech své existence, pod správou pražské arcibiskupa, ubytovala 200 invalidů. Roku 1750 byla předána do péče "státní komise invalidní". V letech 1814 - 1874 patřila do správy státních statků. V roce 1874 zde žilo zhruba 1400 osob.

Stav budov při pohledu z nádvoří

Od roku 1925 začalo fungovat v části areálu vojenské muzeum. Váleční invalidové byli v roce 1935 definitivně přestěhováni do nově zřízené invalidovny v Hořicích v Podkrkonoší. Od konce druhé světové války zde sídlí Vojenský historický archiv a Správní archiv Ministerstva vnitra.

Chodby, na zdech je i dnes vidět kam až sahala voda v roce 2002

V roce 2002 však budovy Invalidovny zasáhla velká povodeň, která pustošila velkou část republiky. Způsobila velké škody, nejen na samotné stavbě, ale i na archivních materiálech, které zde byly uskladněné. V roce 2009 při rekonstrukci bylo obnoveno zchátralé průčelí a část střechy. Nic jiného se ale nezměnilo, budova dál chátrá a čeká na nové využití. Archiv, který zde má svá sbírky se postupně stěhuje a budova Invalidovny zůstane nejspíše prázdná.

Jedna z místností

A jak se sem dostaneme?

Budovu Invalidovny najdeme v pražské čtvrti Karlín. Dostanete se k ní metrem trasy "B" či tramvají, v obou případech vystoupíte na zastávce "Invalidovna". A pokud se chcete projít tak z náměstí Republiky se vydáte ulicí "Na Poříčí", která se u Florence mění na Sokolovskou a půjdete pořád rovně.

Můj dodatek:

Areál jsem navštívil v rámci akce Open House, která zpřístupnila vybrané stavby na území města Prahy. Byť stavba působí při pohledu od ulice "Sokolovská" krásným opraveným dojmem, její interiéry, ale i exteriéry, které jsou "schované" ukazují opravdový stav. V přízemí je ještě velmi dobře kam sahala povodeň v roce 2002. Je to na jednu stranu velká škoda, že taková krásná a ohromná stavba čeká na své využití.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Open_House_I_-_Invalidovna/

Zoologická zahrada Praha

"Čtvrtá nejlepší zoologická zahrada na světě"

Ocenění získané v roce 2015

První pokusy o zřízení zoologické zahrady na území Prahy proběhly v roce 1881. 11. února tohoto roku otiskl jeden z pražských deníků otevřený dopis hraběte Mořice Sweerts-Sporcka. V něm psal, aby na památku připravovaného sňatku korunního prince Rudolfa byla založena zahrada. Na výzvu se přihlásilo několik osob, dokonce přišly i peníze, byla tato myšlenka časem zapomenuta.

Upřímný pohled jedné z goril

Během 19.století se o založení zoo pokoušelo více osob (např. Vojta Náprstek). Vždy však zůstalo u plánů. Jediná výjimka byla činnost "Spolku pro zoologickou zahradu v Praze". Původním plánem bylo umístit zoo na Nebozízku, ale spolek se rozhodl, že zvířata se budou vystavovat na několika místech v Praze. První úspěšnou realizací bylo založení stanice na Letné v roce 1896. Stanice se skládala z ptačí voliéry, rybníku a opičince. Stanice fungovala až do roku 1906.

Malá Moja

Během roku 1904 se diskuze o založení zoo rozproudila silněji. O dva roky později byl přípravou pověřen primátorem dr. Grošem Jiří Janda. Kvůli nedostatků vhodných pozemků a následně i válka odsunuly realizaci na pozdější dobu. V roce 1919 Poradní sbor matematicko-přírodovědecký při ministerstvu školství a národní osvěty zvolil komisi k založení zahrady. V roce 1922 daroval velkostatkář Alois Svoboda státu pozemky v Troji. A o rok později komise pověřila přípravnými pracemi Jiřího Jandu.

Postupně se stavěly první pavilony, probíhaly přípravy až 28. září 1931 byla ještě jako staveniště, na ploše 24 hektarů, zoologická zahrada otevřena. Jiří Janda byl prvním ředitelem.

Odpočinek u Lemurů

Jako první byla postavena administrativní budova u hlavního vchodu, výběh pro vlky, či voliéra dravců (ta se zřítila pod náporem sněhu v roce 1967). Primát prvního zvířete má vlčice Lotta a po ní lvice Šárka. 

Sloní výběh

Osudným se pro pražskou ZOO stal srpen roku 2002. Tehdy celou republiku sužovaly povodně a vlastní zahrada byla téměř z poloviny zatopena. Vedení zahrady nemělo dostatečné informace a připravili se na menší vody než skutečně přišla. Evakuace proto začala pozdě a bohužel některá zvířata uhynula či musela být utracena. Celkem zahynulo 134 zvířat a škody dosáhly více jak 230 miliónů korun. Symbolem těchto povodní se stal lachtan Gaston, který ze ZOO uplaval a byl odchycen až u Drážďan. Bohužel kvůli velkému vyčerpání zemřel při převozu zpět. Povodně úřadovaly v ZOO ještě v roce 2013. Naštěstí tentokrát proběhla včasná evakuace a nedošlo k velkým ztrátách na zvířatech.

Dokonalá symbióza

V současné době činí celková plocha zahrady 58 hektarů. K 31. prosinci 2014 bylo v ZOO 674 druhů zvířat a celkově 4727 jedinců.

A jak se sem dostaneme?

Od metra Nádraží Holešovice k zoologické zahradě zajíždějí pravidelně autobusy. Pokud jedete autem, tak přes most Barikádníků a pak Vás budou navádět cedule, které jsou ostatně po celé Praze. A pro pěší přístup se můžete projít třeba přes Stromovku, odkud půjdete přes Císařský ostrov, kolem Trojského zámku, až ke vstupní bráně.

Můj dodatek:

Zoologická zahrada je velmi krásným místem, které zásluhou patří mezi nejnavštěvovanější místa v republice. I když zde strávíte celý den, tak stejně neprojdete a neuvidíte všechno. Zahradu v pražské Tróji musí každý alespoň jednou za život navštívit.

Odkaz na fotoalba na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zoologicka_zahrada_Praha/

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zoologicka_zahrada_v_Praze_II/

Třídička dolu Prokop - Zahořany u Vilémova

"Dochovaný komín je republikovým unikátem"

Komín s vodojemem na osmibokém půdorysu je jediný v republice

Ústecký kraj je znám těžbou uhlí, dnes míříme do míst, kde ještě nedávno stála velmi zajímavá stavba. 

Třídička v době provozu (zdroj: www.zanikleobce.cz )

 Povrchový důl Prokop, nebo Prokopi, byl založen roku 1919 Škodovými závody v Plzni (dnes je zatopen). Důl vznikl na území kde původně existoval důl František Josef, který byl v 70. letech 19. století opuštěn. 

Pohled na třídičku od vesnice

Ještě donedávna byl dominantou dochovaných budov technicky velmi zajímavý železobetonový skelet třídičky uhlí, který měl částečně dochované cihelné vyzdívky. Nachází se zde osmiboký komín s vodojemem, který je u nás jediný, ostatní podobné komíny mají kruhový půdorys.

Objem těžby, který se zde předpokládal, nebyl nikdy dosažen a v roce 1923 byla zdejší těžba značně omezena. Pro nízkou kvalitu byla těžba zastavena o čtyři roky později. Roku 1928 bylo veškeré strojní zařízení demontováno a převezeno na jiný důl.

Pohled odzadu

V samotné třídičce se uhlí rozdělovalo podle velikosti zrna. Třídění probíhalo za sucha nebo za mokra. Uhlí se dopravovalo po dlouhé rampě do horního patra, tam se uhlí roztřídilo a putovalo dolů do zásobníků, odkud se nasypalo do vagónů a ty potom putovaly na nádraží ve Vilémově.

Výhled z vrchního patra třídičky

V rámci "Revitalizace" byla opuštěná, až monstrózní, stavba železobetonové třídičky v roce 2012 zbořena.Na popud Svazu českých komínářů a týmu kolem sdružení fabriky.cz zůstal zachován alespoň komín s vodojemem.

A jak se sem dostaneme?

Přímo přes Zahořany, ani Vilémov, neprochází žádná značka. Do Vilémova zajíždí autobusy z nedaleké Kadaně. Přes nedaleké Radonice prochází cyklostezka číslo 35.

Můj dodatek:

Zbytky bývalé třídičky působily velice majestátně. Při své návštěvě jsem jí prolezl takřka celou. Je velká škoda, že stavba už dnes neexistuje. Jednalo se o výraznou krajinnou dominantu. Její ztráty ještě chvíli budeme litovat.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Opustene_stavby_I_-_Opustena_tridicka_dolu_Prokop_v_Zahoranech_-_NEEXISTUJE/

Krakovec

"Mezi nimi povstal muž, jménem Krok, podle jeho jména je znám hrad, již stromovím zarostlý, v lese u vsi Zbečna"

Podle pověstí hrad vznikl na místě hradiště bájného knížete Kroka

Zříceniny Krakovce se řadí mezi tzv. přechodové typy mezi hradem a zámkem, a zároveň je vrcholnou ukázkou architektury královské dvorní huti Václava IV. Důraz na komfort je zde dost vidět. Hrad byl založen v dobře přístupné poloze, chránila ho jen slabá parkánová hradba, paláce hradu měly velká okna přímo v přízemí a obranná věž byla snížena na úroveň bašty. 

Hrad již ve zříceninách (zdroj: www.cestovani.idnes.cz )

Založen byl pravděpodobně roku 1381. Rokem jeho dokončení je nejčastěji uváděn rok 1383, kdy zde byla vysvěcena kaple. Zakladatelem hradu byl Jíra z Roztok. Sídlo nemělo na svou dobu obdoby a v mnoha směrech předběhl svoji dobu. Samotný Jíra jej nazýval "Chalúpka". V roce 1410 jej získal Jindřich Lefl z Lažan. Za jeho vlastnictví zde pobýval a kázal v roce 1414 před odjezdem do Kostnice Mistr Jan Hus. V držení Leflů byl do roku 1437, kdy ho na deset let získal husitský hejtman Jan Bleh z Těšnice. Od roku 1447 byli vlastníky Kolovratové, po 100 letech přešel do držení Lobkoviců.

Hrad od přístupové cesty přes most

Za Kolovratů, během let 1548 - 1565, vznikly nové renesanční štíty, ale třicetiletá válka ovšem hrad poškodila. Ke konci 17. století získal hrad novou červenou keramickou střešní krytinu, a tato krytina dala hradu název "Červený hrádek". Zhruba od roku 1720 byl připraven znovu k obývání. V roce 1783 hrad zasáhl blesk a následně vyhořel, zůstaly pouze obvodové zdi. Majitel Václav Karel Hildprant hrad neobnovil a zůstala z něj pouze ruina. Od roku 1915 začaly zajišťovací práce rakovnickou pobočkou Klubu českých turistů, které pokračují doposud.

Hrad nad domky vesnicí 

Od dvoudílného hradního jádra je předhradí odděleno ve skále vylámaný příkop. Do hradu vedl most, na který navazoval padací most ve věžové bráně. Za bránou bylo první nádvoří, kde byla studna a branka do parkánu. Do nádvoří zasahoval polookrouhlý bergfrit, který byl snížen na úroveň ostatní zástavby a s hradem splýval. Druhé hradní nádvoří bylo ze tří stran obklopeno palácovými křídly a vstupní bránu uzavírala věž. Paláce obsahovaly více jak 20 místností. Ve východním křídle se nacházela kaple.

Hrad se stal i filmovou kulisou. Odehrával se zde krásný český dětský film "Ať žijí duchové", kde vystupoval jako Brtník. Jeho zdi si zahráli i ve filmu "Princ a večernice".

A jak se sem dostaneme?

Zříceniny hradu se nachází pár kilometrů od Rakovníka. Začíná zde žlutá značka vedoucí do Jesenice. Ze samotného Rakovníka sem vede červená značka.

Můj dodatek:

I na zříceninách je vidět, že hrad byl vystavěn už v zámeckém duchu. Zříceniny paláce jsou dominantní. Jen co mě teda při návštěvě hradu vždy rozesměje jsou zabetonované ocelové nosníky v jedné z hradních místností.

Šetrná oprava

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_XIII_-_Krakovec/

Zruč nad Sázavou

"Muzeum panenek, výstup na věž, pro děti naučná stezka Miloty z Kolowrat"

To vše nabízí zámek

Historie s největší pravděpodobností souvisí se založením Sázavského kláštera v roce 1032. Archeologické nálezy z lokality "Na starém hradu", který se nachází v zámeckém parku, ukazují, že osídlení na území dnešní Zruče existovalo ve 12. až 13. století.

Zámek před přestavbou (zdroj: www.castles.cz )

Za Kolovratů, ve 14. nebo na počátku 15. století, zde byl na místě původního dřevěného hrádku, vystavěn gotický hrad. Poté se majitelé střídali. Změna gotického hradu na renesanční zámek proběhla zřejmě ve druhé polovině 16, století, kdy byli majitelem Kalenicové.

Zámek po rekonstrukci

Znám je popis z roku 1749 a obrazová podoba po roce 1833. Majiteli panství byli v té době Löwenthalové. Zámek měl v té době téměř čtvercový půdorys, jednoduchou střechu a neměl věž. Zámek v roce 1781 vyhořel, a protože se i v této době majitelé rychle střídali, tak byly provedeny pouze nejnutnější opravu, aby zámecká budova nezpustla. Podoba se změnila částečně za J. S. Skrejšovského a dnešní podobu získal, když jej vlastnil poslední šlechtický rod - rod Schebků. Původně měl být přestavěn v duchu neorenesance, to se ovšem nelíbilo hraběnce Emmě, která nechala plány přepracovat a zámek byl přestavěn v duchu pseudogotiky, což měla dodat větší starobylost.

Zámek při pohledu z parku

Krátce po znárodnění v roce 1948 se zámek dostal do rukou státní správy a od konce roku 1949 je sídlem zručské radnice. V roce 1988 však pracovníci a přátelé tehdejšího Městského kulturního střediska vytvořili z místností, které užíval úřad, provizorní prohlídkový okruh. Po roce 1989 se začalo táhnout restituční řízení a budoucnost zámku byla nejasná. To se změnilo v roce 2003. Majitelem se stalo město, které později vytvořilo projekt "Zručský zámek ožívá" a účelem bylo zámek zrekonstruovat, upravit park, ale i prohlídkové okruhy.

Věž opevnění zakomponovaná v parku

A jak se sem dostaneme?

Do Zruče se můžete dostat z dálnice D1, kde odbočíte na exitu 56. Nebo můžete využít silnice z Kutné Hory, Uhlířských Janovic či Ledče nad Sázavou. Přes město vede červená značka, která se zde rozbíhá do Kutné Hory, do Ledče nad Sázavou či do Českého Šternberka.

Můj dodatek:

Zámek jsem znal z knížek, a abych řekl pravdu vůbec se nelíbil. Když už jsem sem měl cestu, tak jsem nepočítal s tím, že bych se zde nějak extra zdržoval. Byť zámek byl v rekonstrukci, tak mi velice uchvátil. Od té doby jsem zámek navštívil ještě jednou a určitě jsem sem zavítám znovu. Zámek a jeho park se mi velice zalíbil.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zruc_nad_Sazavou/

Žerotín

"Kolébka jednoho z nejvýznamnějších českých rodů"

Z hradu vzešel rod Žerotínů, česká větev

Hrad vznikl pravděpodobně před polovinou 13. století, první písemná zmínka je z roku 1250. Páni ze Žerotína zde sídlili až do roku 1462. Během 16. a na počátku 17. století se zde často střídali majitelé. V této době byl hrad přestavěn v renesančním slohu. Osudným se pro hrad stala třicetiletá válka, kdy značně utrpěl. Švédové jej v roce 1639 zničili, a od druhé poloviny 17. století byl zříceninou.

Pravděpodobná podoba hradu (zdroj: www.hrady-zriceniny.cz )

Hrad byl postaven na nepříliš výrazném místě. Tento nedostatek napravilo mohutné vnější opevnění, tvořené dvojicí valů a příkopů. Vlastní jádro bylo nevelké, obsahovalo pouze dva objekty. Jednu stranu tvořil obdélný palác, z něhož máme dnes jediné pozůstatky. Podstatná část v renesanci zaklenutého suterénu a dva střepy zdiva z nádvorních nároží. Na protilehlé straně byl volně stojící bergfrit, z něhož se zachoval pouze terénní relikt, který napovídá, že byl mohl být čtverhranný. Pokud by opravdu zdejší bergfrit byl čtvercový, tak se u nás jednalo u výjimečný jev (zachovalý čtverhranný bergfrit najdeme třeba na hradě Choustník v jižních Čechách).

Jediné dochované zbytky 

Modernizace se dočkal až v renesanci. Přestavba nejspíše nijak nezasáhla do dispozice a pouze jej přizpůsobila. Toto přizpůsobení se projevilo vznikem sgrafit na fasádách.

Zabezpečený vstup do podzemí hradu

A jak se sem dostaneme?

Pokud jedete autem, tak silnici R7 směrem na Louny, odbočíme na Panenský Týnec a Žerotín. Přes Žerotín vede modrá značka z Panenského Týnce do Třeboce. V Žerotíně začíná zelená značka, které vede třeba přes Ročov či hrad Pravda.

Můj dodatek:

Z hradu se dodnes opravdu mnoho nezachovalo, ale bohužel i to málo podléhá neúprosnému zubu času. Vzhledem k tomu, že z tohoto hradu vzešel jeden z významných českých rodů, by hrad zasloužil zachránit.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_XII_-_Zerotin/

Chodovská tvrz

"Nejvýznamnější památka Prahy 11 a významná památka v rámci Prahy"

Tvrz je opravdu jedinečná

Vznik lze stáhnout do závěru 13. nebo do začátku 14. století. V té době patřil Chodov s hospodářským panstvím zderazskému konventu. V pramenech se dlouho připomíná dvůr, ale tvrz zde stála.

Tvrz roku 1846 - kresba F. A. Hebera

Objekt, který měl téměř kruhový půdorys, vymezila obvodová hradba o průměru asi 32 metrů, která se dodnes částečně dochoval ve vnějším zdivu přízemí. Kolem byl vodní příkop, přes který vedl do gotického oblouku vstupu, padací most. Nad vchodem se tyčila vížka, a k ní přiléhala obytná budova na půdorysu dnešního sálu. V místech dnešního vstupu stál pravděpodobně druhý objekt, který byl vyšší.

Tvrz

Na počátku husitských válek majetek zabrala pražská obec. V držení se objevovaly měšťanské a vladycké rody.V prvních letech třicetileté války statek získali a přičlenili ke svým panstvím Michnové z Vacínova. Během války byl jak dvůr, tak tvrz, zpustošené. V letech 1676 - 1728 došlo k mnoha přestavbám, které daly vzniknout baroknímu zámečku. Okna zámečku prolomila zdivo hradby a patrně v té době vznikl průchod do nádvoří.

Dnešní vstup do tvrze

V roce 1801 získali kunratické panství, i s Chodovem, pražští měšťané a podnikatelé Korbové z Weidenheimu. V 19. století  byly doplněny klasicistní arkády, byla stržena věž. Ve 20. století získala velkostatek se dvorem pražská obec a dál jej pronajímala. Ve druhé polovině 20. století byl objekt součástí Státního statku Praha a JZD. V té době se dostal do havarijního stavu a měl namále. Dvůr zanikl v 70. letech při výstavbě komunikace, která spojuje Spořilov s dálnicí D1. V té době měla být zbořena i tvrz. Naštěstí se tak nestalo, objekt byl v letech 1984 - 1990 rekonstruován. Od té doby slouží jako kulturní zařízení Jižního Města, a je jeho ozdobou.

Jak se sem dostaneme?

Od metra "Chodov" přejdete přes lávku nad dálnicí D1, a pak půjdete po cyklostezce. Cestou budete potkávat ukazatele, které Vás k tvrzi dovedou.

Můj dodatek:

Chodovská tvrz je milým překvapením v této pražské části. Takovou stavbu byste zde určitě nehledali. Zajímavý kontrast se naskytne při pohledu od silnice, na pozadí tvrze se "krásně" vyjímají panelové domy.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Chodovska_tvrz/

Lipnice nad Sázavou

"Samson odvlekl nebohou dívku ke svému podzemí, otevřel dveře a strčil jí dovnitř"

Pověst o krutém rytíři Samsonovi

Hrad byl založen kolem roku 1310 rodem Lichtenburků, kteří byli jednou z větví starobylého rodu Ronovců. První písemná zmínka je z roku 1314, kdy je připomínán purkrabí Bernard. Hrad zastavil v roce 1316 Jindřich z Lipé králi Janu Lucemburskému (společně z dalšími hrady) za svého příbuzného Jindřicha z Lipé, který byl tou dobou vězněn na Týřově. V královských rukou však nevydržel moc dlouho. V roce 1319 jej Jan Lucemburský vyměnil s Jindřichem z Lipé za Žitavsko. Po smrti Jindřicha hrad získali jeho synové. Později se vlastníkem hradu stal král Karel IV, který 9. listopadu 1370 udělil městečku Lipnici městská práva a přiznává měšťanům právo vařit pivo. Roku 1376 se majitelem stali páni z Kunštátu, a o tři roky později jej od nich získal Vítek z Landštejna.

Historická podoba hradu (zdroj: www.hrad-lipnice.eu )

Václav IV udělil Landštejnům panství dědičně. Vilém z Landštejna založil hradní kapli a pod hradem osadu Vilémovec, která nese jeho jméno. Po smrti Viléma panství získal věnem Čeněk z Vartenberka. Po jeho smrti panství získal Oldřich z Rožmberka. Po roce 1436 hrad získal husitský hejtman Mikuláš Trčka z Lípy. Hrad se stal centrem panství jednoho z nejvýznamnějších českých protestantských rodů. Jeho syn Burian byl věrným straníkem a rádcem krále Jiří z Poděbrad. Právě v té době vzrostl pevnostní význam Lipnice, která čelila nájezdům odpůrců krále Jiřího. Burian II a jeho syn Jan na počátku 16. století hrad velkoryse přestavěli. Stavba získala podobu pozdně gotické hradní rezidence.

Celkový pohled na hrad

Roku 1561 se majitelem panství stává František hrabě z Thurnu, který hrad výrazně renesančně přestavět. Roku 1693 se hrad skrze Jana Rudolfa vrací zpět do rukou Trčků z Lípy. Byť rod byl protestanský, tak se nijak nezapojili do stavovského povstání. Adam Erdman Trčka se stal generálem i švagrem Albrechta z Valdštejna. Ale stejně jako Albrecht, byl i Adam v roce 1634 zavražděn v Chebu. V témže roce zemřel i jeho otec Jan Rudolf a s ním zmizela i sláva rodu Trčků.

Hradní nádvoří s věží Samson

V roce 1645 se hradě usadila švédská vojska, která výrazně škodila v okolí. Dělala takové škody, že hrad v roce 1646 oblehla císařská vojska a po čtyřech dnech ho dobyla. Třicetiletá válka se jak pro hrad, tak pro městečko, stala osudná. Vernierové se pokoušeli panství pozvednout, ale vše končilo v dluzích a rukou věřitelů. Úpadek pokračoval i přes 18. a 19. století. Hrad byl sídlem správy velkostatku, byly zde kanceláře, byty a sklady.

19. září 1869 postihl Lipnici katastrofální požár. Oheň zničil hrad, i většinu městečka. Vyhořelá zřícenina pak chátrala až do roku 1913, kdy začala záchrana hradu. Roku 1924 hrad získal Klub československých turistů. Klub zříceninu zajistil a otevřel hradní muzeum. Práce pokračovali až do roku 1953, kdy se stal státním majetkem. V 70. a 80. letech 20. století prošel hrad částečnou rekonstrukcí , která však nebyla ukončena. Památkové opravy probíhají do dnešních dnů.

Předsunutá bašta hradu přestavěna na zvonici

A jak se sem dostaneme?

Lipnice se nachází zhruba v polovině cesty mezi Světlou nad Sázavou a Humpolcem. Přes hrad vede modrá značka, která spojuje rovněž Světlou a Humpolec. Rovněž sem dojdeme i po zelené značce, která spojuje Ledeč nad Sázavou a Okrouhlici.

Můj dodatek:

Hrad Lipnice je úchvatný. Výrazná dominanta kraje. Při prohlídce si můžete hrad prolézt takřka cely, což mě se hodně libí, nebýt omezován a moci po hradě chodit kudy se mi bude chtít. Prostě na jedničku, návštěvu tady mohu jen doporučit.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Lipnice_nad_Sazavou/

Prachovské skály

"Co bychom se báli na Prachovské skály, dudlaj, dudlaj, dá"

Ivan Mládek - Prachovské skály

Podle archeologických nálezů byl prostor Prachovských skal osídlen již v pravěku od doby kamenné. Skály byly přírodní pevností slovanských kmenů, které na několika místech doplnily valy.

V polovině 13. století nechal český král na jednom z vrcholů u skal vybudovat hrad Veliš a vzniklo se Velišské panství. O pár desítek let získávají panství Vartemberkové, kteří zde zakládají několik osad. Nová etapa začíná v roce 1637, kdy panství získal Jindřich Šlik. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až roku 1948, kdy bylo znárodněno. Šlikové jej dostali nazpět roku 1993 a začala zde provozovat služby související s cestovním ruchem.

Skály ve své kráse

Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové vyhráli. Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců a turistů. Od roku 1933 byly skály prohlášeny státní přírodní rezervací.

Jeden z průchodů mezi skalami

Za první turistu, který je zaznamenán, lze pokládat císaře Františka I, který se během své návštěvy nechal pronést skalní stěnou, která se od té doby nazývá "Císařskou". Historici se k tomu staví poněkud rezervovaně, avšak legendy přetrvají. Zcela určitě roku 1879 skály navštívil Vojta Náprstek s chotí a Klubem amerických dam (nepocházely z Ameriky, jen se hlásily k americkému způsobu života). Od roku 1892 začal v Jičíně působit Klub českých turistů, který o 20 let později zakoupil hotel v Horním Lochově. Ten se stal základnou pro letní pobyty turistů ve skalách.

Turistická chata

Spolek vybudoval dnešní turistické okruhy. Po vzniku Československa se tehdejší jednatel Klubu českých turistů profesor Jakub Všetečka o zbudování schodišť a chodníků mezi skalními bloky. Dílo zhotovili v rámci výcviku vojáci 22. ženijního pluku v Jičíně. Počátkem 20. století zde vznikla první restaurace. Brzy se ukázalo, že kapacita nestačí, a tak roku 1923 nechal Klub českých turistů postavit turistickou chatu. Ta byla v třicátých letech rozšířena do dnešní doby. V té době se také postavila silnice a parkoviště, skály tak nabyly dnešní podoby.

A jak se sem dostaneme?

Do Prachovských skal se dostanete po červené značce, která kopíruje naučnou stezku Bitva u Jičína, z Jičína. Rovněž se sem z Jičína dostanete po modré značce. Skalním městem potom vedou všechny turistické značky.

Jak lze vidět, tak ve skalách nemůže zabloudit

Můj dodatek:

Prachovské skály jsou krásným romantickým místem. Byť je zde v sezóně dost lidí, tak si zde může najít místo, kde bude sám a nerušen. Rovněž zde najdeme řadu vyhlídek, které nabízí krásný výhled jak na samotné skály, tak i na okolí.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Prachovske_skaly/

Nový Hrad u Kunratic

"Král se skácel k zemi s řevem takřka lvím"

Poslední okamžiky krále Václava IV dle kronik

Král Václav IV nařídil stavbu tohoto hradu, tehdy v hlubokých lesích daleko od Prahy, roku 1411. Již o rok později existují záznamy, že zde král pobýval. Existence hradu však neměla dlouhého trvání. 16. srpna 1419 zde zasažen infarktem umírá král Václav IV. O rok později, konkrétně v polovině prosince 1420, je hrad oblehnut. 27. ledna 1421 byl definitivně dobyt, a jeho trosky byly zapáleny.

Historická podoba hradu (zdroj: www.hrady-zriceniny.cz )

Žádný panovník už poté neprojevil zájem hrad obnovit. Zbytky hradu posloužily, jak už to tak obvykle bývá, jako levný stavební materiál. Od roku 1735 do konce 18. století byla ve zřícenina kaple sv. Jana. Na konci 19.století, roku 1881, byl hrad zbořen do úrovně sklepů. V té době totiž hradní palác stále dosahoval své původní výšky a byl cílem romantiků. To se nelíbilo ovšem vrchnosti. Jedna smutná událost za druhou.

Zříceniny hradu v neutěšeném stavu

Závěrem 20. let 20. století koupila pozemek se zbytky hradu Praha a byl zde zahájen archeologický výzkum. Finanční krize bohužel nedovolila jeho řádné ukončení a navíc výsledky, které výzkum získal byly zničeny v roce 1945 společně se Staroměstskou radnicí. V 50. letech probíhal archeologický výzkum husitského tábora, který se zachoval před hradem, ale ani ten nebyl ukončen. Dalším mínusem byl fakt, že v té době se začala běhat Velká Kunratická, která vedla přes hrad a tábor. Důležitý byly pro hrad roky 2012 a 2013. Proběhla velká sanace dochovaného zdiva a vznikl též most, který umožnil pohodlnější přístup na hrad.

Dnešní stav hradu

A jak se sem dostaneme?

Přímo přes hrad prochází modrá značka, která vede od autobusové zastávky "Zelené domky" k metru "Roztyly". Pod hradem prochází žlutá značka, která vede z Průhonic, přes Kunratice do Roztyl.

Můj dodatek:

Hrad jsem navštívil dvakrát. Před sanací a po ní. Rozdíl byl více než znatelný. Trosky byly zarostlé, zdivo se rozpadalo. Dnes je vše vysekáno, zdivo opraveno, najdeme zde i pět informačních cedulí.

Odkazy na fotoalba na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_VIII_-_Novy_Hrad_u_Kunratic/

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_XXIV_-_Novy_Hrad_u_Kunratic_II/

Zámek Motol

"Na věži lze spatřit erb maltézského řádu"

Dodnes je krásně zachovalý

Předchůdcem dnešního zámku byla středověká tvrz. V letech 1686 - 89 zde nechal Vratislav z Mitrovic postavit jednopatrový barokní zámek. V 19. století byly přistavěny hospodářské budovy. Jeho dnešní podoba vznikla nákladem malostranských johanitů ve druhé polovině 19.století.

Celkový pohled na zámeček

Na přelomu 19. a 20. století se sídlila 8. těžká dělostřelecká divize. Zámeček a jeho přilehlé budovy byly využívány jako velitelství a kasárna. O něco později zde sídlil 101. československý dělostřelecký pluk. Dnes jej využívá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a pražský inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce, tudíž je nepřístupný.

Dominantu tvoří věž

A jak se sem dostaneme?

Zámeček se nachází u hlavní silnice "Plzeňská", vedoucí ze Smíchova. Kousek od zámečku jsou tramvajové zastávky "Motol" a "Krematorium Motol".

Můj dodatek:

O zámku v Motole jsem neměl ani tušení, až čistá náhoda mě zavedla k němu. Překvapil mě svojí jednoduchostí a zároveň určitou rozkošností. Pokud budete projíždět kolem, zastavte se na pět minut a podívejte se.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Motolsky_zamek/

Český Šternberk

"Na Velký pátek, má skála puknout a poklad se bude sypat do Sázavy tekoucí pod hradem"

Dle pověsti ve skále pod hradem ukryt velký poklad

Na středním toku Sázavy, na ostrém skalnatém břehu, zakládá roku 1241 Zdeslav z Divišova hrad. Název hradu je odvozen od osmicípé hvězdy (německy "Sternberg"), kterou měli Divišovci v erbu. Pozoruhodné je, že hrad je téměř osm století v držení pánů Šternberků, tedy rodu někdejšího zakladatele hradu.

Podoba hradu v 17. století (zdroj: www.uj.euwew.cz )

Husitské války se hradu vyhly obloukem, avšak pohroma na sebe nenechala dlouho čekat. Zdeněk ze Sternberga, poručník majitele hradu Petra Sternberga, se v čele Zelenohorské jednoty vzbouřil proti Jiřímu z Poděbrad.. Královské oddíly přitáhly k hradu a roku 1467 jej dobyly. Dobytí hradu vyvolalo velkolepou renovaci a přestavbu celého areálu. Byla vybudována mohutná kulatá obranná věž, na jižní návrší vznikla předsunutá bašta s břitem (dnes se jí říká Hladomorna a časem i ona bude mít svůj článek). Přestavba probíhala na konci 15. a začátku 16 století.

Pohled na hrad od řeky

Středověkou podobu si hradu uchovával dlouho do 17 století. Během rozsáhlého selského povstání za třicetileté války, konkrétně v roce 1627, byl nechráněný hrad vypleněn povstalci.V roce1640 na hradě krátce sídlil stan nejvyššího velitele císařských vojenských sborů v Čechách, a během švédského válečného tažení v roce 1648 byla na hradě umístěna císařská posádka. To mělo za následek plenění a drancování okolí. Po podepsání Vestfálského míra, odešla vojska z hradu a nastal zde klid. V 60. letech 17. století zahájil majitel Václav Jiří Holický ze Sternberga velkolepou přestavbu hradních interiérů. Záměr byl jednoduchý, přebudovat staré komnaty v okázalé sály a salóny ve slohu raného baroka. Roku 1712 umírá Jan Václav, se kterým vymřela rodová větev Holických ze Sternberga.

Hrad z druhé strany

Až do roku 1841 se zde střídali majitelé, které provedly několik stavebních zásahů. V polovině 18. století vznikl dvoukřídlý tzv. Malý zámek, který pravoúhle uzavřel dolní nádvoří. Kolem jižní kulaté věže, na zbytcích hradeb, byla vybudována rozlehlá vyhlídková terasa. V roce 1829 byl postaven klenutý most přes jižní obranný příkop. A pak přišel rok 1841, majitelem byl Adolf, hrabě Somsich de Saard a od něj hrad odkupují zpět Sternbergové, konkrétně Zdeněk hrabě Sternberg. Do hradu nebylo nijak zasahováno, snad jen jedině v roce 1923, kdy v přízemí jižní válcové bašty vznikla kaple sv. Jiří. Druhá světová válka a následné období komunismu, jako u skoro všech sídel, znamenalo zestátnění. Až přišel rok 1992 a hrad se vrátil do držení Sternbergů.

Původně bašta, dnes kaple

A jak se sem dostaneme?

Přímo naproti hradu přes řeku je železniční zastávka na trati Čerčany - Zruč nad Sázavou. Kolem hradu vedou dvě značky - modrá (Vlašim - Sázava) a červená (Čerčany - Zruč nad Sázavou).

Můj dodatek:

Hrad je úžasnou dominantou nad řekou Sázavou, zároveň je krásnou ukázkou toho, jak se o hrad stará soukromník. Rovněž považuji za úžasné, že drtivou většinu své historie má spjatou s jedním rodem. Český Šternberk je povinnou zastávkou každého turisty při toulkách Posázavím.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Cesky_Sternberk/

Týřov

"Jedinečný hrad, jedinečná pevnost"

Hrad v našich zemích nemá obdoby

Vznik hradu je připisován Václavu I. První zmínka o hradu pochází z roku 1249, kdy je zde zajat syn Václava I (budoucí kál Přemysl)  jeho stoupenci. Vznikl nad brodem důležité zemské stezky. Od svého počátku měl dvě jména. České Týřov a německé Angerbach. Za časů krále Jana Lucemburského je hrad zastavěn Vilému Zajíci z Valdeka, který zde na králův popud od října 1315 do dubna 1316 věznil Jindřicha z Lipé. Po svém návratu do Čech je Týřov jedním z prvních hradů, které Karel IV vykupuje zpět ze zástavy.

Historická podoba Týřova (zdroj: www.hrady-zriceniny.cz )

Hrad se těšil velkému zájmu českých králů pro své mimořádné vojenské kvality. Během husitských válek patřil hrad jednomu z předních přívrženců krále Zikmunda - Aleše Holického ze Šterrnberka. Vzhledem k jeho výjimečnému obrannému systému se hradu, jako jedinému v okolí, husitské bouře zcela vyhly. Po čtvrtině 16. století přestává být hrad udržován. Roku 1575 se již uvádí jako pustý. I přes tento fakt jej v roce 1578 za 12500 kop kupuje Jan starší z Lobkovic. Po jeho získání jej brzy připojuje k panství Křivoklát.

Zbytky mohutného bergfitu

Dispozice hradu byla dvojdílná. Dolní hrad má obdélný půdorys a jeho obrana spočívala na šesti flankovacích věžích. V severovýchodní věži, která byla zesílena břitem, se nacházela studna. Východní a jižní stranu chránil šíjový příkop. Přístup byl veden přes padací most z východní strany.

Dolní hrad s horním byl propojen malým palácem v jehož přízemí vedl pouze průjezd brány, před kterým stál chatelet (předbraní s nárožími zpevněnými věžicemi). Týřov je jediným hradem u nás, kde je tento typ předbraní použit. Severně od paláce stál mohutný bergfrit a naproti němu vyrostl v polovině 13. století donjon o rozměrech 12 x 12 metrů.

Zřícenina byla v havarijním stavu, dlouhá léta se o tento výjimečný hrad nikdo moc nestaral. Vše vyvrcholilo v červenci 2015, kdy se vlivem podmáčení sesunula část donjon. Naštěstí k ničemu dalšímu už nemuselo dojít. Hrad je od té doby částečně uzavřen a postupně se konzervuje.

Donjon

A jak se sem dostaneme?

Obdobně jako u Jenčova, tak i Týřov se nachází v přírodní rezervaci, kam je vstup povolen pouze na hrad. Na hrad se dostanete po žluté značce od mostu u Skryjí. 

Můj dodatek:

Hrad má neuvěřitelný genius loci. Rozsáhlé zříceniny kdysi nedobytné pevnosti dnes působí impozantně. U donjonu na nejvyšším místě, můžete rozjímat při pohledu na údolí řeky Berounky.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_XI_-_Tyrov/

Jenštejn

"Zbytky hradu jsou zcela pohlceny parazitní zástavbou"

V jádře hradu, i v místě příkopu vyrostly z hradních zdí domky

Zakladatelem hradu byl nejspíše Jenec z Janovic, který je jako vlastník připomínán roku 1341. Toto je rovněž první zmínka o vlastním hradu. Z období jeho založení se dodnes zachovala pouze spodní část věže, která je tvořená pravidelným kvádříkovým zdivem. Od roku 1368 je majitelem hradu notář královské komory Pavel z Vlašimi, který se poté začal psát "z Jenštejna". Pavel měl čtyři syny, kteří se psali rovněž "z Jenštejna". Nejvýznamnějším byl zřejmě Jan z Jenštejna, který byl pražským arcibiskupem. Po smrti svého bratra Martina, získal hrad a pustil se do rozsáhlé přestavby, která měla učinit z Jenštejna reprezentativní sídlo. Brzy po přestavbě se však Jan dostal do sporů s králem Václavem IV, který na hrad zaútočil a roku 1390 ho zkonfiskoval. Hrad poté připadl podkomořímu Zikmundovi Hullerovi.

Pravděpodobná původní podoba hradu ( zdroj: www.hrady-zriceniny.cz )

V následujících letech se na hradě vystřídalo mnoho majitelů. Od konce 16. století byl hrad neobydlený , a od počátku 17. století je označován jako pustý. Roku 1640 hrad dokonce dobyla švédská vojska. Od konce 18, století je hrad znovu obydlen. Žilo zde několik chudinských venkovských rodin. Takto byl osídlen až do počátku 20. století. Rodiny často zasahovaly do vnitřních prostor věže, které poničily. Tyto zásahy byly odstraněné až při novodobé rekonstrukci. Materiál rozpadajícího hradu hojně využívali místní obyvatelé ke stavbě svých domů.

Celkový pohled na hrad

Ač to vypadá v dnešní době divně, tak Jenštejn byl založen jako vodní hrad. Jelikož se nacházel v nevýhodné poloze na nízké pískovcové skále, tak byl vytesán hluboký příkop, který se dal naplnit vodou z rybníků na Vinořském potoce. Příkop je dnes zcela zaniklý. Hradní jádro mělo trojúhelný tvar. Dominantou hradu je 22 metrů vysoká zachovalá věž. Ve druhém podlaží věže se nachází pozoruhodná kaple na kruhovém půdorysu. Za Jana z Jenštejna byla věž navýšena, což je znát navázáním užší části na širší spodní část. Věž byla zastřešena kamennou helmicí se čtyřmi vikýři, zbytky tohoto zastřešení jsou krásně patrné na starých rytinách. Z ostatní zástavby hradu se dodnes dochovala jen nepatrná torza.

Hradní věž, je patrné napojení hradeb, zvýšení věže za Jana z Jenštejna i drobné pozůstatky zastřešení

A jak se sem dostaneme?

Pokud jedete autem, tak z Prahy přes Kbely, Vinoř a za Vinoří již jsou značené odbočky do vsi. Do vsi vede červená značka, vedoucí z Vinoře do Miškovic.

Můj dodatek:

Zbytky hrad, které jsou obklopené "parazitní" zástavbou jsou krásné. Procházet se mezi domky, a být zároveň v jádře hradu. Mojí smůlou bylo to, že pokaždé, když jsem hrad navštívil, tak jsem chytil zavírací dobu. Rozhodně se sem ještě vydám, abych se dostal i do věže.

Odkaz na fotoalbum na rajčeti:

http://jirka-suchomel.rajce.idnes.cz/Zriceniny_hradu_X_-_Jenstejn/